Rumunská nezávislá scéna žije, tepe, pulzuje. Na vlastní oči se o tom můžete přijít přesvědčit do divadla Alfred ve dvoře. 8. — 10. dubna – tři večery, tři různá autorská představení. Malý exkurz do současné rumunské inovativní taneční a divadelní tvorby pořádá občanské sdružení Motus ve spolupráci s Rumunským kulturním institutem a Národním centrem pro tanec v Bukurešti (CNDB).
„Třebaže Rumunský kulturní institut do Prahy pozval již řadu tanečních a divadelních souborů současné rumunské scény, je to poprvé, co zde diváci mají možnost shlédnout více představení najednou. Zároveň jde o výjimečnou šanci a příležitost pro rumunskou kulturu obecně,“ říká k festivalu ředitel Rumunského kulturního institutu Mircea Dan Duta.
Na jeho slova navazuje Ewan McLaren, umělecký ředitel divadla Alfred ve dvoře: „Rumunští umělci si museli prostor pro svou svobodnou tvorbu těžce vybojovat. Představení, která u nás uvidíte, vznikala za podmínek nepoměrně složitějších, než na jaké jsme zvyklí v českém prostředí a jsou dokladem vytrvalosti a originality současné rumunské scény.“
Přehlídku otevře 8. dubna ve 20h Realia (Bukurešť – Bejrút), jež zkoumá, kam až je dnes možné zajít ve snaze prolomit mantinely uměleckých žánrů, ale i vlastní identity. Autorsky je pod představením podepsán Farid Fairuz, což je však ve skutečnosti fiktivní postava vytvořená Mihaiem Mihalceaem. Jeden z nejaktivnějších umělců na poli současného tance v Rumunsku po roce 1989 zásadním způsobem pomohl vytvořit klíčové struktury a instituce v této oblasti a osm let stál v čele Národního centra pro tanec v Bukurešti. V roce 2009 však nastal zlom. „Před několika lety jsem si musel vymyslet postavu, která mi vůbec umožní dále existovat“. Farid Fairuz v biografii, kterou mu Mihalcea načrtl, vystupuje jako osoba, jež se ocitla v krizové situaci a kterou lze jen těžko někam zaškatulkovat. Je dokonalým mixem protikladů. Projekt Realia (Bukurešť-Bejrút) je v jistém smyslu sociální satirou, odráží rozličná, přesto spolu související témata, řeší otázky spojené s kulturní produkcí, náboženstvím, sexualitou, kapitalismem i předsudky všeho druhu.
Následující večer bude patřit Romanian Dance History. Zcela ojedinělý projekt a zároveň umělecké seskupení má představit historii moderního a současného rumunského tance. Jak ale představit něco, co vlastně téměř neexistuje, co se Ceaușescův režim velmi úspěšně pokoušel vymazat? Hlavním a zároveň téměř jediným reálným a konkrétním inspiračním zdrojem je tvorba rumunského choreografa a filozofa Stere Popescu, významné osobnosti, která v padesátých letech vytrvale vzdorovala kulturním čistkám. Projekt je soustavným procesem, jenž se s každým uvedením rozroste o nový díl. Představení navštívilo již řadu evropských měst, v Berlíně získalo ocenění Berlin Art Prize 2012. Do Prahy zavítá Romanian Dance History IX nesoucí podtitul Social Dance. Obrací se k, v jistém směru provokativnímu, romskému tanci Manele. Vzhledem k tomu, že v představení vystupují neromští tanečníci, jde spíše o průzkum tohoto fenoménu. Tanečníci k Manele přistupují se zájmem i respektem zároveň, bez snahy si jej přivlastňovat a s vědomím, že jejich podání nemůže být v pravém smyslu autentické.
Festival ROMANIAN PULSE uzavře 10. dubna Kvartet pro mikrofon, představení renomované tanečnice a choreografky Vavy Stefanescu. Jediné, co je v této choreograficko-zvukové instalaci pevně dané, je výchozí situace – jedna telefonní budka a v ní uzamčení tři špičkoví tanečníci. Vše ostatní vzniká přímo na místě a v daném okamžiku, před očima publika. Je výsledkem spontánních nápadů tanečníků, vychází z jejich interakce. Divák sleduje soustavnou tenzi v budce; tanečníci se vyrovnávají s omezením pohybu, nedostatkem volného prostoru, svádí souboj spolu navzájem i sami se sebou. Poměřují a testují jak fyzické, tak psychické síly. V zájmu „přežití“ jsou ale i nuceni navazovat vztahy, jejichž společným jmenovatelem je nevyřčená „solidarita v uvěznění“. Nedílnou a zcela rovnocennou složkou představení je také hudba, rovněž vznikající přímo na místě. DJ zpracovává zvukový záznam z mikrofonů umístěných v budce. Pohyb a zvuk jsou v dokonalé symbióze – hudba reaguje na tanec, tanec na hudbu.