Obyčejní lidé — Společný projekt Divadla Archa a Living Dance Studia z Pekingu

foto: David Kumermann

foto: David Kumermann

Diva­dlo Archa uve­de jako prv­ní pre­mi­é­ru letoš­ní­ho roku insce­na­ci Oby­čej­ní lidé. Ta vzni­ká jako spo­leč­ný pro­jekt Diva­dla Archa a nezá­vis­lé­ho diva­dla Living Dan­ce Stu­dio v Pekin­gu, kte­rý zís­kal svě­to­vý věhlas svý­mi odváž­ný­mi insce­na­ce­mi. Living Dan­ce Stu­dio fun­gu­je bez jaké­ko­li pod­po­ry stá­tu a pro­sa­zu­je prin­ci­py svo­bod­né­ho diva­dla v neleh­ké poli­tic­ké situ­a­ci. Před­sta­ve­ní v režii Jany Svo­bo­do­vé a čín­ské taneč­ni­ce a cho­re­o­gra­f­ky Wen Hui kom­bi­nu­je prin­ci­py doku­men­tár­ní­ho diva­dla a tan­ce. Na poza­dí udá­los­tí moder­ních dějin obou zemí při­ná­ší auten­tic­ké život­ní­mi pří­běhy jejich obyvatel. 

V době, kdy se u nás pro­sa­zu­je obraz Číny jako boha­té­ho zachrán­ce naší eko­no­mi­ky, kdy je vede­ní naše­ho stá­tu ochot­no při stát­ní návštěvě ově­sit Pra­hu čín­ský­mi vlaj­ka­mi a hrát kome­dii s hes­ly, pra­por­ky a mávát­ky, se ptá­me: Jací lidé sku­teč­ně v Číně žijí? Co s nimi máme spo­leč­né­ho?“ říká o výcho­dis­cích toho­to před­sta­ve­ní ředi­tel Diva­dla Archa Ondřej Hrab.

Insce­na­ce porov­ná­vá reál­né život­ní pří­běhy lidí v obou zemích. Jsou to pří­běhy plné tra­gic­kých udá­los­tí, stej­ně jako vel­kých nadě­jí a faleš­ných oče­ká­vá­ní. Čes­ko — čín­ský tvůr­čí tým vychá­zel z časo­vé osy, kte­rá sle­du­je důle­ži­té mez­ní­ky v his­to­rii obou zemí. „Glo­bál­ní his­to­rii pro­tí­na­jí pří­běhy jed­not­liv­ců, někdy vel­mi boles­ti­vé jin­dy úžas­né nebo humor­né. Rok 1989 byl důle­ži­tý pro obě země. Je obec­ně zná­mo, že pro kaž­dou z nich v jiném smys­lu. Osob­ní pří­běhy, kte­ré se ke kaž­dé­mu roku váží, vytvá­ře­jí zce­la nový roz­měr, hloub­ku, odha­lu­jí tajem­ství, kte­rá by jinak zůsta­la skry­tá“, říká reži­sér­ka Svo­bo­do­vá. Ved­le sebe se tak obje­ví tři­a­se­dm­de­sá­ti­le­tý čes­ký děl­ník Vla­di­mír, pro­fe­si­o­nál­ní taneč­ni­ce ze Šan­gha­je, či dív­ka z ves­ni­ce v čín­ských horách bez for­mál­ní­ho vzdě­lá­ní. Na scé­ně je cel­kem devět účin­ku­jí­cích. Nedíl­nou sou­čás­tí před­sta­ve­ní je živý inter­ak­tiv­ní video design, svě­tel­ný design a hud­ba, jejichž tvůr­ci ovlá­da­jí všech­ny diva­del­ní tech­no­lo­gie neskrý­va­ně pří­mo před oči­ma diváků.

Celý tým pod vede­ním Jany Svo­bo­do­vé a Wen Hui při­pra­vo­val insce­na­ci v postup­ných kro­cích více než rok a půl. Výsled­ný tvar je výsled­kem vel­mi sil­né­ho tvůr­čí­ho poro­zu­mě­ní obou reži­sé­rek.
Ani jed­na z nás nedě­lá umě­ní pro umě­ní, diva­dlo pro diva­dlo. Obě máme sil­ný důvod, kte­rý jsme již zmí­ni­ly. Naši spo­lu­pra­cov­ní­ky chá­pe­me jako osob­nos­ti, kte­ré také mají svůj důvod podí­let se na vzni­ku před­sta­ve­ní. Nikdo z nich nevy­tvá­ří posta­vu, nehra­je roli. Jsou stá­le na jeviš­ti sami sebou. Kaž­dý z nás při­ná­ší svůj prav­di­vý pří­běh a spo­leč­ně ho zpra­co­vá­vá­me tak, aby ve finál­ním scé­nic­kém tva­ru oslo­vil divá­ky. Neza­jí­má nás dělat krás­né diva­dlo s lad­ný­mi pohy­by, sou­stře­dí­me se na spo­leč­nost, his­to­rii, soci­ál­ní otáz­ky a spo­le­čen­ské jevy“, shr­nu­je režij­ní pří­stup Wen Hui.

Někte­ré osob­ní pří­běhy tvůr­ců před­sta­ve­ní:
Vla­di­mír žije v malém měs­tě neda­le­ko Pra­hy. Je mu 73 let. Celý svůj život pra­co­val jako sou­struž­ník a nástro­jař. V mlá­dí byl jed­ním z nej­lep­ších taneč­ní­ků roke­nro­lu v Pra­ze. Kaž­dou sobo­tu večer byl krá­lem taneč­ních zábav na Vác­lav­ském náměs­tí. Tan­co­val extra­va­gant­ní „kapi­ta­lis­tic­ký” tanec, dokud někdo neza­vo­lal pří­sluš­ní­ky SNB, kte­ří jej vyved­li ven. Sobo­tu co v sobo­tu se opa­ko­val stej­ný pří­běh. Nic nemoh­lo potla­čit jeho tou­hu po svo­bod­ném tanci.

Wen se naro­di­la v 60. letech, je taneč­ni­cí a cho­re­o­gra­f­kou. Žije v Pekin­gu. Po stu­di­ích na diva­del­ní aka­de­mii se měla stát pri­ma­ba­lerí­nou pro­pa­gan­dis­tic­ké­ho bale­tu. Mlá­dí pro­ži­la v době stu­dent­ských pro­tes­tů a vel­kých nadě­jí, kte­ré se nena­pl­ni­ly. Teh­dy si zachrá­ni­la život, ale trau­ma­tu se dodnes nemů­že zba­vit. V deva­de­sá­tých letech zalo­ži­la prv­ní nezá­vis­lý taneč­ní sou­bor v Číně Living Dan­ce Studio.

Tak je jed­ním z nej­lep­ších čín­ských rocko­vých kyta­ris­tů. Stu­do­val hud­bu, ale hra na elek­tric­kou kyta­ru se v Číně na kon­zer­va­to­ři neu­čí. Učil se tedy hrát pod­le inter­ne­tu, sle­do­val lek­ce na Goo­glu a sóla slav­ných kyta­ris­tů na You­Tu­be. To už dnes není mož­né. You­Tu­be a Goo­gle jsou v Číně zablo­ko­vá­ny.
Režie: Jana Svo­bo­do­vá a Wen Hui
Hud­ba a hudeb­ní design: Jan Buri­an
Video art: Jaro­slav Hrd­lič­ka
Light design: Pavel Kot­lík
Dra­ma­tur­gie: Ondřej Hrab
Dra­ma­tur­gic­ká spo­lu­prá­ce: Lon­ne­ke van Heu­g­ten a Car­men Meh­nert
Účin­ku­jí: Wen Hui, Vla­di­mír Tůma, Jiang Fan, Phi­lipp Schen­ker, Wen Luy­u­an, Jan Buri­an, Li Xin­min, Jaro­slav Hrd­lič­ka a Pavel Kotlík

Insce­na­ce vzni­ká v kopro­duk­ci Diva­dla Archa a Evrop­ské­ho cen­t­ra pro umě­ní Helle­rau v Dráž­ďa­nech v rám­ci kul­tur­ní­ho pro­jek­tu Theatron.

Pre­mi­é­ro­vá před­sta­ve­ní se budou konat v Pra­ze 22. a 23. led­na 2017, násled­ně v Dráž­ďa­nech 27. a 28. led­na 2017 a v diva­dle Husa na pro­váz­ku v Brně 30. led­na 2017.

https://www.youtube.com/watch?v=ezjbjQEL8RE
http://www.divadloarcha.cz/cz/program-browse/show/obycejni-lide/2017 – 01-22/653
https://www.facebook.com/events/648299988675814/
Vstu­pen­ky za 290,- / stu­den­ti a seni­o­ři za 150Kč jsou v před­pro­de­ji v poklad­ně Diva­dla Archa a síti GoOut.

Infor­ma­ce pro média a akre­di­ta­ce:
Diva­dlo Archa
Pavlí­na Sva­to­ňo­vá
Tel. 739 077 956
pavlina.svatonova@archatheatre.cz

Publikováno
V rubrikách Aktuality

Od Martin Macháček

Bývalý editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dávný spolupracovník studentské platformy divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. V současnosti zasedá v dramaturgické radě festivalu Regiony v Hradci Králové a je členem činoherní komise Cen Thálie. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."