Menu

Číslo 1: Plavat v astrálu

Číslo 1: Plavat v astrálu

Vážení čtenáři, to, co právě máte otevřené ve svém prohlížeči, není halucinace, ale první číslo našeho experimentálního zpravodaje pro Tanec Praha 2017. Spolu s organizátory festivalu jsme se jako Taneční zóna rozhodli pro tento ne úplně tradiční formát. Co to přinese do budoucna, nikdo z nás příliš netuší - je to poprvé. Po čtyři týdny se budeme potkávat na tanecnizona.cz a naši redaktoři vám (jak doufám) alespoň částečně zprostředkují festivalové miliuex.

Vždy na konci festivalového týdne, resp. na začátku dalšího, na našem webu vyjde podobný výbor z textů, které k Tanci Praha připravíme do konce června 2017. V každém editorialu naleznete kompletní seznam všech textů a pomocí odkazů mezi nimi budete moct skákat.

První číslo nebude věru nadité - zdraví, sucho, nic nám nepřeje. Nicméně máme shodou okolností velmi vtipný titulek a náš ostrovtip to všechno vynahradí.

Základním kamenem asi každého média je jeho název. Rozhodl jsem se, že tuhle pevnou tradici se pokusím rozbít "jak šutr v dole" a tím pádem bude mít náš zpravodaj každý týden jiný název. Inspiraci ukradnu tu z nějaké reflexe, rozhovoru, glosy, poznámek utroušených doma nebo po představení. Název prvnímu číslu dává náhlá a přenádherná úvaha jedné kamarádky hned po slavnostním zahájení Tance Praha a otevíracím Fractus V. Zamračení intelektuálové, kteří pochybovali o kvalitě textové části inscenace, od ní dostaly příjemný slovní políček - nebo spíš pořádnou ekvilibristickou nakládačku. „Říkejte si, co chcete, já si plavu v astrálu,“ dodala posměšně a odkráčela na bar jako velmi spokojená divačka.

Kromě recenzí vám občas přineseme také rozhovor s některou s osobností, případně celou skupinou - nechte se překvapit. Jako malou ochutnávku vám přinášíme anketu s tanečním dramaturgem Guy Coolsem (náš rozhovor s ním naleznete také ZDE). Průběžně se ptáme: „Jak si myslíte, že může moderní umění (nejen tanec, ale obecně) porazit extremismus?

Guy Cools: "Pro mě je hlavní funkcí umění vytvořit rozdílnou (sociální) představivost než je ta dominantní v médiích nebo politice. Když se podíváme například na problematiku migrace, většina pozornosti je upřená na obtíže a problémy. Díla jako Ghana project nebo Fractus V Sidi Larbi Cherakouiho naopak ukazují jak rozdílné (taneční) kultury spolu mohou koexistovat, vést dialog a dokonce se navzájem obohacovat. Výše uvedené je také téma mojí knihy In-Between Dance Cultures: on the migratory artistic identity of Sidi Larbi Cherkaoui and Akram Khan."


Co zde (na Taneční zóně) dále objevíte:

RECENZE NA FRACTUS V MARKÉTY FAUSTOVÉ (klikněte na obrázek)

LE RÉCITAL DES POSTURES OČIMA JAKUBA NOVÁKA (klikněte na obrázek)

Martin Macháček

Editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FFMU v Brně, dlouhodobě spojený se studentskou platformou divadelní kritiky RozRazil online, redaktor Českého rozhlasu Wave, dlouholetý přispěvatel do Divadelních novin a festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."

Login to post comments

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?