Nepřebývá to, co chybí?!?

foto: archiv Tanec Praha

foto: archiv Tanec Praha

V rám­ci fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha se v jih­lav­ském DIO­Du před­sta­vi­la sku­pi­na Ver­Te­Dan­ce s cho­re­o­gra­fií Chy­bě­ní. Svět­lá, ve vět­ši­ně čás­tí bílá scé­na se tře­mi prak­ti­kábly v zad­ní čás­ti se v rám­ci celé insce­na­ce kon­kre­ti­zu­je a defi­nu­je svě­tel­ným designem. Ten pro­mě­ňu­je cha­rak­ter atmo­sfé­ry, čas­to jde v pro­ti­kla­du k mnoh­dy depre­siv­ně půso­bí­cí hud­bě, více­krát však umoc­ňu­je pocit úzkos­ti, nemo­houc­nos­ti, chy­bě­ní. Obzvlášť v abso­lut­ně vyprázd­ně­ném pro­sto­ru blac­kbo­xu jih­lav­ské­ho DIO­Du, ve kte­rém se bohu­žel ve stře­deč­ní večer sešlo jen nemno­ho zájem­ců o pohy­bo­vé divadlo.

Cho­re­o­gra­fie Jara Viňar­ské­ho pra­cu­je s téma­tem těles­né­ho han­di­ca­pu. Nemu­sí jít o han­di­cap pou­ze fyzic­ký, ale o jis­tou ztrá­tu pocho­pe­ní, empa­tie. Pět per­for­me­rů se fyzic­kou ztrá­tu, nedo­sta­tek sna­ží pohy­bo­vě formulovat.

Hle­dá­ní pohy­bo­vých mož­nos­tí u sebe i v kolek­ti­vu, když něco chy­bí a něco nao­pak pře­bý­vá, zaha­ju­je svým pro­zkou­má­vá­ním Marek Men­šík, než se vydá do vol­né­ho pro­sto­ru bez hra­nic a záchran­ných mos­tů. Zkou­ší nemož­nos­ti své­ho těla na prak­ti­káblech. Jeho pohyb vychá­zí z pře­kva­pi­vých míst, z ramen, ze zad. Všech­ny řídí jeho dlou­hé, zdán­li­vě neři­di­tel­né tělo. Jeho pohyb po vol­ném pro­sto­ru se vyzna­ču­je pev­nou jis­to­tou v nejis­to­tě. Nedů­vě­rou ve vlast­ní kon­če­ti­ny a jejich fyzic­kou mož­nost a exis­ten­ci. Ovšem veš­ke­rý tak­to nejis­tý, sko­ro až chro­mý pohyb je plný pre­ciz­nos­ti, kon­krét­nos­ti, jas­nos­ti a ener­gie, ačko­liv kaž­dá jeho návaz­nost a dal­ší pokra­čo­vá­ní půso­bí zdán­li­vě naho­di­le až překvapivě.

V tom­to ohle­du, nejis­to­ty, ale ener­gič­nos­ti a pre­ciz­nos­ti má kaž­dý svo­jí chví­li hle­dá­ní, prů­zku­mu. Nej­pů­so­bi­věj­ší pro­jev vychá­zí z pohy­bů Mar­kéty Strán­ské, kte­rá do insce­na­ce vstu­pu­je s pro­té­zou dol­ní kon­če­ti­ny. V tuto chví­li se zdá, že ona pro­té­za je spí­še na obtíž a to, co chy­bí není kon­če­ti­na, ale svo­bo­da. Ta při­chá­zí v momen­tu zba­ve­ní se kot­vy a reál­né­ho chy­bě­ní. Pohyb Mar­kéty Strán­ské, ačko­liv neu­stá­le budí pochy­by v jeho funkč­nost je abso­lut­ně jis­tý, pev­ný, při­ro­ze­ný, leh­ký, ohro­mu­jí­cí. Dojí­má a fas­ci­nu­je nejen abso­lut­ní samo­zřej­mos­tí, ale i fak­tem, že všich­ni ostat­ní taneč­ní­ci, per­for­me­ři, nedo­sa­hu­jí stej­né fas­ci­na­ce. Zkrát­ka jim něco chy­bí. I ve chví­lích sku­pi­no­vé cho­re­o­gra­fie pře­va­žu­je pozor­nost kon­cen­t­ro­va­ná na Strán­skou než na ostat­ní, kte­ré její chy­bě­ní svý­mi těly mnoh­dy doplňují.

Pře­dá­va­ná ener­gie, kon­ti­nu­i­ta, návaz­nost, pro­po­je­ní a inter­ak­ce mnoh­dy půso­bí nepo­cho­pi­tel­ně, až téměř nemož­ně, ale vždy při­chá­zí včas­ná ode­zva a pohy­bo­vá koo­pe­ra­ce do sebe zapad­ne. Obje­vu­jí se i momen­ty, kdy jsou per­for­me­ři zdán­li­vě pro­ti sobě, ale vždy se najde někdo, kdo je v jejich nemo­houc­nos­ti zachrá­ní, pod­po­ří, podr­ží. Tako­vým nená­pad­ným, téměř až nevi­di­tel­ným men­to­rem kaž­dé záchra­ny absen­to­vá­ní se zdá být Jaro­slav Ond­ruš, nao­pak jako pro­vo­ka­tér může půso­bit Jan Bár­ta, kte­rý jedi­ný mlu­ví v per­for­man­ci. Nelze niko­mu z pří­tom­ných per­for­me­rů upřít cha­risma a půso­bi­vost kaž­dé­ho pohy­bu a ener­gie vlo­že­né v něj. Kdo­ko­liv z nich by chy­běl, nevznik­lo by tako­vé fas­ci­nu­jí­cí melan­cho­lic­ké zamyšlení.

Ver­Te­Dan­ce – Chy­bě­ní
Kon­cept, cho­re­o­gra­fie: Jaro Viňar­ský
Dra­ma­tur­gie: Jan Zať­ko
Svě­tel­ný design: Tomáš Morá­vek
Scé­na: Tomáš Morá­vek, Adri­a­na Čer­ná
Kos­týmy: Adri­a­na Čer­ná
Hud­ba: Tomáš Pro­cház­ka
Tvor­ba a tanec: Tere­za Ondro­vá, Mar­ké­ta Strán­ská, Jaro­slav Ond­ruš, Marek Men­šík, Jan Bár­ta
Pre­mi­é­ra 1. 11. 2015. Psá­no z fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha 7. 6. 2017.

Od Kateřina Málková

V současné době studentka Divadelní vědy FF MU v Brně. Recenzentka školního webového portálu Kritické theatrum. Nadšená redaktorka festivalových zpravodajů a pravidelná účastnice všech různorodých divadelních akcí. Dlouholetá vedoucí dětských dramatických souborů a milovnice regionálních scén.