Poselství k Mezinárodnímu dni tance 29. dubna 2024

Mezi­ná­rod­ní den tan­ce se sla­ví z ini­ci­a­ti­vy Mezi­ná­rod­ní­ho diva­del­ní­ho ústa­vu (ITI / Inter­nati­o­nal The­a­t­re Insti­tu­te) od roku 1982. Při­pa­dá kaž­do­roč­ně na 29. dub­na, kdy si při­po­mí­ná­me den naro­ze­ní fran­couz­ské­ho taneč­ní­ka, balet­ní­ho mis­tra a refor­má­to­ra Jea­na-Geor­gese Nover­ra. Autor­kou letoš­ní­ho posel­ství je argen­tin­ská taneč­ni­ce Mari­a­ne­la Núñez.

Na jed­né vzpo­mín­ce his­to­rii nepo­sta­ví­te. A his­to­rie diva­dla, stej­ně jako his­to­rie kaž­dé­ho z nás, je záro­veň také his­to­rií všech ostat­ních, his­to­rií toho jak umě­ní, jako je tanec, puto­va­lo a roz­ví­je­lo se v růz­ných čás­tech světa. 

Zdi budo­vy The Royal Ballet ukrý­va­jí a stře­ží foto­gra­fie, kte­ré mapu­jí ušlou ces­tu, his­to­rie se hlá­sí ke svým nosi­te­lům a tanec v Argen­ti­ně díky kaž­dé­mu z nich vzkvétá.

Insti­tu­ce se čas­to rády klo­ní k ano­ny­mi­tě, bez tvá­ří, beze jmen, nechtě­jí čelit ozvě­nám minulosti.

Ale prá­vě díky ITI-UNESCO a jimi pod­po­ro­va­ným a zastře­šo­va­ným orga­ni­za­cím, jako je v Argen­ti­ně napří­klad Argen­tin­ská taneč­ní rada, se daří vytvá­řet pro­stře­dí, kte­ré brá­ní lidem zapomenout.

Jsem odhod­la­ná spo­leč­ně s vámi bojo­vat pro­ti zapo­mně­ní a zno­vu oži­vit his­to­rii mis­trů, uměl­ců a cho­re­o­gra­fů, kte­ří obo­ha­ti­li svět tan­ce, a zaslou­ží si, aby jim naslou­cha­ly i budou­cí gene­ra­ce. Ať jsme si všich­ni vědo­mi toho, že nejsme jen divá­ci, ale jsme dědi­co­vé tra­di­ce stvo­ře­né umě­ním, důstoj­nos­tí a obě­ta­vos­tí, kte­rá vyži­vu­je naši ces­tu poslá­ním a lás­kou ke krá­se. Přes­to­že je středo­bo­dem naší pozor­nos­ti budouc­nost a pří­tom­nost, bez pev­ných zákla­dů v minu­los­ti, bez úrod­nos­ti naší země, nemů­že strom tan­ce vzkvé­tat. Koře­ny jsou tra­di­ce a záro­veň… živiny. 

Pře­klad Len­ka Bočková

—

Mari­a­ne­la Núñez se naro­di­la 23. břez­na 1982 v argen­tin­ském San Martín. Po stu­diu na Insti­tu­to Super­i­os de Arte del Tea­tro Colón se vypro­fi­lo­va­la jako před­ní osob­nost balet­ní­ho svě­ta. V roce 1997 při­ja­la angaž­má v lon­dýn­ském The Royal Ballet, kde se poslé­ze pro­sa­di­la jako pri­ma­ba­lerí­na. Pub­li­kum po celém svě­tě uchvá­ti­la neza­po­me­nu­tel­ný­mi výko­ny v Labu­tím jeze­ře, Šíp­ko­vé Růžen­ce, Rome­o­vi a Julii a Gise­le.

Je drži­tel­kou pres­tiž­ních mezi­ná­rod­ních oce­ně­ní jako jsou Pre­mio Beno­is de la Dan­senebo Lau­ren­ce Oli­vier Award. Zís­ka­la také národ­ní ceny, napří­klad Pre­mio María Rua­no­va udě­lo­va­né Argen­tin­skou taneč­ní radou a v roce 2010 Pre­mio Konex za nej­lep­ší taneč­ni­ci desetiletí.

Za své výko­ny skli­di­la řadu uzná­ní kri­ti­ky. Její ztvár­ně­ní Růžen­ky bylo pova­žo­vá­no za nej­lep­ší v The Royal Ballet od roku 1946 díky její schop­nos­ti zaujmout pub­li­kum výji­meč­ný­mi výra­zo­vý­mi pro­střed­ky a tech­nic­kou dokonalostí.

Dis­po­nu­je nejen tech­nic­ký­mi doved­nost­mi, ale také hlu­bo­kou noble­sou a odda­nos­tí tan­ci a budou­cím gene­ra­cím. Její hlav­ní pova­ho­vé rysy, kte­rý­mi jsou vel­ko­ry­sost a neso­bec­kost, z ní činí vzor hod­ný násle­do­vá­ní ve svě­tě bale­tu i mimo něj.

Pře­vza­tu z webu ITI — Inter­nati­o­nal The­a­t­re Institute/L‘Institut Inter­nati­o­nal du Théâtre