Račte vstoupit do světa kuriozit a zvláštností. Téměř si sáhnete na sloního muže, hadí ženu či siamská dvojčata. Čekají vás opravdová kouzla a čáry kouzelníků. Uvidíte, co jste ještě neviděli, zpívající hlavu, oživlou pannu a jiné rarity. Peníze za vstupenku se vyplatí, z Panoptika Lenky Vágnerové budete totiž odcházet s husí kůží.
Na závěr listopadu se na pražských Jatkách 78 představilo mužské trio (Louis Gift, Beren D'Amic, Peter Shirley) z britského novocirkusového souboru Barely Methodical Troupe. Název inscenace „Bromance“ je složeninou dvou slov – bro (brother) a romance. Ukrývá v sobě klíč k jádru inscenace – vztah mezi muži, který se pohybuje na pomezí formální kolegiality, bratrství, ale na straně druhé také výrazného sexuálního napětí.
Balet Národního divadla spojil síly s Korejským národním baletem (KNB) a v letošním roce společně nastudovaly dílo Jiřího Kyliána. Propojení odlišných kultur prostřednictvím baletních pohybů dalo nový rozměr komponovanému večeru Kylián – Mosty času. Ty se nyní klenou od Zapomenuté země (v nastudování KNB) k české premiéře Gods and dogs (Balet Národního divadla titul v celosvětové premiéře uvedl v září v Soulském centru umění během svého hostování v Jižní Koreji) a tuzemskému publiku již známé Petit Mort a Sechs Tänze. Plastický kompilát 4 choreografií pojednává o povaze závažných lidských témat, vyznění celku však nepůsobí nikterak beznadějně. Sice se dotýkáme brutality, strachu, nemoci či smrti, z bezpečí zdobených lóží Zlaté kapličky i Kyliánova pojetí ale můžeme přihlížet obrazu světa, který ve výsledku není tak zlý.
Studio Alta uvedlo pod názvem Roselyne sólo tanečnice Cécile da Costa, členky skupiny fyzického divadla Spitfire Company. Je autorkou konceptu a choreografie, jakož i protagonistkou. Za režijní spolupráce Dominiky Špalkové a scénografické i kostýmní spolupráce Petry Vlachyňské vytvořila inscenaci, jejíž hlavním výrazovým prostředkem je tělo a pohyb, ale nezříká se ani textu (je veden v angličtině).
