Od založení ČTP uběhlo 25 let. Letošní jubilejní ročník nabídl několik novinek, které festival na oko omladily. Přestože však organizátoři reagují na potřeby, které produkuje současnost, jádro dramaturgie festivalu zůstává stejné. Festival se stal tradicí, což tím spíše ponouká k revizi. Jakou má ČTP tvář a jaké postavení zastává v oblasti českého současného tance a performance?
V Malostranském chrámu sv. Mikuláše, jehož sochy jsou nakročené k tanci, se v rámci oslav Velikonoc odehrál společný koncert taneční skupiny Pulsar a smyčcového uskupení Krása Quartet, v němž bylo provedeno hudební dílo Petra Koronthályho Via Crucis/Křížová cesta. O choreografii se postaral Michal Záhora a tanečně ji provedli Dagmar Chaloupková, Nikola Němcová, Radim Klásek a sám Michal Záhora, vesměs absolventi známé pražské taneční konzervatoře Duncan Centre. Koncert se konal ve zcela nabitém chrámu sub auspiciis Mons. Michaela Slavíka.
Existuje vztah mezi tělem a mocí? Mezi naší vizuální prezentací a jejím vlivem na to, jak nás vnímá okolí? Lze tělo a jeho možnosti trénovat či usměrňovat za konkrétním účelem?
Belgickou taneční skupinu Ultima Vez asi není nutné představovat. Vzhledem k pozici jakou zaujímá v současném evropském pohybovém divadle, ale i díky častému hostování v Divadle Archa. Tanečník a choreograf Seppe Baeyens s Ultimou začal spolupracovat v roce 2011, kde rozvíjí dlouhodobý výzkum jevištního prostoru a spoluautorství diváka. Zajímají ho prostředky umělecké komunikace hlediště a performerů. Samovolně tak nechává krystalizovat jedinečnou tvůrčí atmosféru. Dalším „trademarkem“ je spolupráce s profesionály i amatéry z různých generací. Nejmladší aktérce Invited může být okolo jedenácti, zatímco nejstaršímu je přes devadesát let. Inscenace bourá hranice – ostychu, anonymity, mezi generacemi, v představách o současném tanci, ale především ty vnitřní v každém ze zúčastněných.
