Po všem, co jednotlivcům a kultuře jako celku letošní rok vzal (nebo dal) se k mému údivu neděje žádný boom. Kulturní instituce se nezdají být přecpané, nikde se nestojí fronty ani se nepřidávají reprízy. Všechno je vzhůru nohama a z masových událostí se stávají události intimní. Míří spíše do nitra než ven, cílí na hlubší prožitek, ne na povrchní zábavu. I když i ta je v rámci zachování rovnováhy pořád potřebná.
Jak aktuální je legendární Kafkova Proměna ukázali Dekkadancers ve vlastním tanečním zpracování, které mělo pražskou premiéru 6. září na Jatkách 78. Subtilní povídka vypráví o postupné paralýze jedince v systému, ve kterém se už nedá dýchat. Soubor Dekkadancers si myslím Proměnu nevybral náhodou. Vnímám je jako tvůrce, pro které je svoboda a život v pravdě na prvním místě.
Tak by mohl znít nejstručnější popis inscenace Baletu Národního divadla inspirované odvěkým příběhem bájného Fénixe. K nanejvýš aktuálnímu vyznění výrazně přispěla loňská svérázná „divadelní“ sezona i jarní on-line premiéra prvních dvou choreografií. Nezpochybnitelný um, vnímavost a imaginace tvůrců vytvářejí výsledný počin a podtrhují nenahraditelnost propojení jeviště – hlediště. Kéž by Phoenix navždy zůstal důstojnou tečkou za obdobím zmaru, nejen pro divadelníky.
Světla okolo cirkusových chapitaux září. Návštěvníci upalují od pokladny ke stanům, stojí ve frontách, užívají si nebývale ležérní atmosféru a navzdory povinnosti nosit roušky v hojném počtu po představeních nadšeně aplaudují. Letos byla Letní Letná nějaká jiná. Provázelo jí nadšení, které přineslo uvolnění covidových zákazů. Všeho si vážíme tak nějak víc. Užíváme si, že můžeme být spolu. A tak přináším jen několik pohledů na cirkusové zážitky letošního ročníku a cítím tak jako myslím ostatní - vděčnost…
