Recenze

Letná v ležérním rozpoložení

Světla okolo cirkusových chapitaux září. Návštěvníci upalují od pokladny ke stanům, stojí ve frontách, užívají si nebývale ležérní atmosféru a navzdory povinnosti nosit roušky v hojném počtu po představeních nadšeně aplaudují. Letos byla Letní Letná nějaká jiná. Provázelo jí nadšení, které přineslo uvolnění covidových zákazů. Všeho si vážíme tak nějak víc. Užíváme si, že můžeme být spolu. A tak přináším jen několik pohledů na cirkusové zážitky letošního ročníku a cítím tak jako myslím ostatní - vděčnost…

Top 3 Kateřiny Korychové z Letní Letné 2021

Letošní ročník mezinárodního festivalu Letní Letná se, po loňské „odlehčené verzi“, vrátil zpět v plné síle a s ním i každoroční největší divácké lákadlo - zahraniční soubory (spolu s celkovou atmosférou festivalového areálu, koncerty v „ďolíku“ nebo baru s originálními kelímky na pití,…). Produkce souborů Cirque La Compagnie, Compagnie 100 Issues a Cirque Le Roux jsem měla možnost vidět těsně za sebou, ve třech festivalových dnech. O to patrnější byly rozdíly v jejich zcela odlišných poetikách, energii a práci s cirkusovou disciplínou. Všechna takto pohromadě navíc lehce provokovala a vybízela k otázkám: „Jakými způsoby může cirkus pracovat s artistickými triky?“ „Na čem závisí fakt, že se nám představení líbí?“ „Kam až sahají hranice označení cirkus?“

Bazaar – na pokraji smrti a nového zrození

Po loňském digitálním provizoriu – malé smrti divadla se na sklonku letošního léta opět v plné síle (znovu)zrodil festival progresivních scénických prací Bazaar. Vyjma dominantního uměleckého akcelerátoru označovaného jako Sobotní Bazaar, během něhož se rozpracovaná díla dostávají poprvé před zraky diváků, upozornil na sympaticky podvratné Hlubiny domácí skupiny Wariot Ideal a nabídl dvě pozoruhodné zahraniční produkce – You Are Safe Agáty Siniarské a Together slovinského dua Leja Jurišić / Marko Mandić aspirující na událost roku. Definitivně tak vyvrátil zakořeněné přesvědčení zdejších festivalových matadorů o inspirativním západoevropském divadle a umělecky pofidérních výsledcích barbarů z východu.

Macho (36) vs. TP (33): Úplně vše – Nic navíc

Tanci Praha se podařil naplnit ideál každého tzv. velkého festivalu. Přivést – nejlépe poprvé – do domácího kontextu guest star světového formátu, na níž se shoduje laická s odbornou veřejností, a kterou adorují divadelní geekové v globálním měřítku. Pro lidi, kteří se dobře (příčně) orientují v prostoru mezi divadlem, tancem a výtvarnou instalací tak „postačí“ věta: Dimitris Papaioannou byl v Praze. Konfrontovat se s jeho vizuálním jazykem naživo bych přirovnal k tichému, vpravdě obdivnému zírání na neuchopitelný, dechberoucí monument kreativity a absolutní syntetické formy.