Zpráva o dvou podobách autorského divadla na hranici činohry a performance
Divadlo D’epog nemá v České republice žádnou sobě podobnou inscenační platformu. Mezi ostatními experimentálními scénami ji činí jedinečnou především specifické a hluboce promyšlené inscenační postupy. Materiál pro tvorbu navíc režisérka Lucia Repašská čerpá jak ze svých osobních, tak z témat ostatních členů souboru.
Na scéně, jejíž dominantou je čtvercové mini jeviště, stojí cihlová věž. Věž, která může být symbolem síly a pevnosti, a již postupně do výšky staví žena, o níž nic nevím. Cécile Da Costa je zpěvačka, herečka, tanečnice a performenka, spolupracující se Spitfire Company, Farmou v jeskyni, Cirqueonem a mnoha dalšími.
Žijeme ve zrychleném světě. Klade na nás nemalé nároky, vyžaduje výsledky, úspěch…A my se přizpůsobujeme – rodině, počasí, ekonomické a politické situaci, i jiným lidem. Kam se poděla naše přirozenost – to, co nás zcela nezištně a bezdůvodně naplňuje a přináší pocit svobody a štěstí? Stěžovat si na to, že něco nemám, něco mi chybí, něco nejde, je už jako módní trend. Přitom většina těch důležitých věcí tkví v rozhodnutí a vášni, kterou k dané věci chováme.
Mary Wigman, Kurt Jooss, Dore Hoyer, Pina Bausch, William Forsythe - to jsou jména, která pravděpodobně už někdy slyšel každý taneční nadšenec a rozhodně všichni profesionálové. Jejich tvorba se nás stále dotýká a ovlivňuje řadu současných choreografů, pedagogů i interpretů, ať už na vědomé nebo nevědomé úrovni. Ač už o všech těchto osobnostech bylo napsáno mnoho, německé tanečnice Christina Ciupke a Anna Till se jim rozhodly znovu věnovat a podnikly kreativní výzkum, jehož výsledek jsme mohli vidět v divadle Ponec 6. a 7. června v rámci festivalu Tanec Praha. Nazvaly ho undo, redo and repeat.
