Temnotu, byť třeba neexistuje ve fyzické formě nebo skupenství, je možné cítit na míle daleko, protože je zavrtaná pod povrchem země i v duších lidí. Snaha zachytit její esenci poté spojuje rudolfínské alchymisty s okultními mystiky nacistického režimu. Dráždí i ústecký kolektiv KULT. Všem jde přitom o totéž – dotknout se latentního obsidiánu, letitého i nedávného zla. Někdo k tomu potřebuje křivule a oběti, KULTu pomáhá renovovaný autobus.
Skoro nikdo už podle mě nevěří tomu, že se prorocká stať Umberta Eca Ur-fascism neslučuje se současností. Slučuje. A to dost. Útlá brožura s překladem úchvatného pojednání o kořenech fašismu jako hnutí, ale není jediné, co si člověk ze stejnojmenné performance odnáší. Skupina performerů v čele s Jakubem Gottwaldem vedená inspiracemi z Ecova textu (a možná vůbec) diváky provádí labyrintem nelehkých rozhodnutí. Kdo se nechal libě znásilnit (tak jako já), přistoupil na pravidla hry - je v průběhu performance UR FASCISM stržený extatickou atmosférou, od základu přebudován a nechá si vytrhnout vnitřnosti, aby se poskládaly zpátky. Úplně jinak.
Dialog je základním stavebním kamenem pro vznik divadla a zažitá definice Osolsoběho, že divadlo je "komunikace komunikací o komunikaci", se v díle Petry Tejnorové proměňuje v tělesný zážitek.
Kdo měl to štěstí, a zavítal na ostravský festival NORMA, který spolu po čtvrté s místní galerií PLATO pořádalo pražské Studio Hrdinů, stal se na dva dny svědkem velkolepě intimních setkání, dosáhl maximálně orgastické imploze, výbuchu niternosti.
