Taneční zóna

Minulý rok v máji z doteraz neznámych príčin vyhorel pri Stanici Žilina-Záriečie originálny priestor S2, ktorý bol výraznou súčasťou festivalu Kiosk. Jeho jedinečnej, experimentálnej, hravej podstaty, ktorá vždy tvrdohlavo popierala akékoľvek hranice – medzi formami a žánrami, medzi tvorcami a divákmi... Vyhorený sa však akosi cítil aj samotný Kiosk. Okolnosti pandémie mu tento rok paradoxne pomohli a dramaturgiu festivalu zaviedli po nových, nie celkom vyšliapaných chodníčkoch. A to aj doslovne – program sa rozprestrel po celej Žiline, na sídliská, do opustených domov, chátrajúcich bytoviek, podchodov, ktoré bolo cítiť močom i poéziou. Na moment sa vrátili tie správne „smradľavé“ esencie starého nekonvenčného Kiosku, ako si ho pamätáme. Tŕň z päty to však organizátorom stále celkom nevytrháva. Napriek pozitívnym tohtoročným ohlasom za „vyslúžilé“ kioskové publikum do budúcnosti volám po ešte väčšom progrese, po ešte prekvapivejších zmenách narúšajúcich zažité stereotypy, po ešte drsnejšom prekračovaní všetkých dostupných noriem!

Každý festival, který proběhl v postcovidovém létě, provází specifické nadšení. Jak řeklaředitelka Marie Kinsky při zahájení: „Byl to stres – test“. Divák s radostí překousne nasazenou roušku v interiéru a dezinfikování rukou, hlavně, že se něco děje. Pak už jsou to jen momenty, kterých zrovna KoresponDance nabízí mnoho: od poznávání krás žďárského zámku, přes pocit sounáležitosti, procítění tance a jeho možností, projekce tanečních filmů (tzv. dance for camera), až po moderování Ondřeje Cihláře s mobilním reproduktorem, díky kterému může glosovat kdykoliv a kdekoliv.