Menu

Razítkem na solar!

Razítkem na solar!

Islandský performer a režisér žijící v Dánsku, Kristján Ingimarsson, založil soubor Neander roku 1998. Jeho práci charakterizuje interdisciplinární přístup, který slučuje prvky pantomimy, akrobacie, klauniády a tance. 

Za tím účelem angažuje herce s nejrozmanitelnější odborností, školené cirkusáky i pouliční performery. K pohybovému divadlu ho, podle vlastních slov, přivedla poněkud neočekávaně inspirace kluzkým povrchem islandské domoviny a chováním zvířat i snovými obrazy bez verbalizovaného dialogu. O něco předvídatelněji nakonec podpořil jeho vizuální způsob sebevyjádření zájem o černobílé filmy.

Pozornost londýnského publika Ingimarsson upoutal již začátkem roku 2011. Tehdy na Mezinárodním festivalu pantomimy prezentoval bezeslovnou grotesku The Art of Dying po boku italského klauna Paola Naniho (u nás je znám z Letní Letné). Jestliže však Neander vystupoval převážně na skandinávské půdě, jeho v pořadí desátá inscenace, pohybová komedie BLAM! (2012), tento trend zvrátila. Nejenže konečně dosáhla na prestižní dánské ocenění Reumert Award v kategorii Zvláštní cena poroty, na něž byl soubor v předešlých letech nominován hned několikrát, ale během svého evropského turné si získala i mezinárodní věhlas. Po loňských pozitivních ohlasech na edinburském Fringe festivalu ohlásila premiérové uvedení i v Londýně. Když se na podzim usídlila v divadle Peacock, odborná veřejnost opět nešetřila chválou. Ale proč vlastně?

Odrazovým můstkem pro produkce dánského souboru bývá neotřelé přemítání o soudobé civilizaci, které rozvíjí do fantaskních vizí. V inscenaci BLAM! se jeho experimentální laboratoří stává moderní “open office”. Kromě striktního dohledu nadřízeného jej ovládá jen nuda a letargie tří úředníků. Performeři zkoumají, jak lze tento steriIní prostor pomocí bláznivého výronu představivosti zúrodnit, když umožní prozaickému kancelářskému vybavení nalézt nepředvídané způsoby uplatnění. Složky, razítka, čajová konvice, věšák či odpadkový koš se tak stávají důvtipnými zbraněmi světa akčních filmů. Předměty denní potřeby strhávají postavy k fantazírování, k intenzivnímu, byť dočasnému vytržení z ospalé reality, která se nakonec totálně rozpustí v realitě virtuální.

Přerod všední zkušenosti v nevšední zážitek díky novému vidění souvislostí a vztahů představuje slibný záměr. Rovněž manipulace se vším, co je při ruce, pro čiré pobavení sebe sama, osvěžuje dnešní pragmatický vztah k okolnímu prostředí. Akční scénář spolehlivě dynamizuje bezdějové kancelářské zázemí, které je v energickém, rytmizovaném tempu rozmetáno anarchistickou vzpourou úředníků, zavrhujících diktát pravidel a hlásajících návrat k elementární hravosti. Problém je, že nápaditost provedení pokulhává. Omezuje se takřka výhradně na bojové scény, na nichž ustrnou nejen ambice zápletky, ale i hlubší analýzy. Potvrzuje se zde rčení, že méně je někdy více. Oslabená akce teprve uvolňuje prostor vícevýznamovým, vtipným a emočně zabarveným situacím. Ze zamilovaného baletu “oživlého” kontejneru na vodu s připevněnými stolními lampičkami místo nohou nebo pokerové partie okolo překlopeného stolku sálá napětí i surrealisticky podmanivá obraznost. Narativ ale bohužel nevyužije této přichystané šance a zůstane jen kolbištěm stereotypního zápasu dobra proti zlu, případně všech proti všem.

Funkční proměně kancelářského zařízení v bojové atributy a jeho operatérů v superhrdiny sekunduje i transformace scény. Když se v spektakulárním “velkém finále” převrátí zadní vyvýšená platforma do vertikální polohy a rozhoří se souboj typizovaných akčních hrdinů korunovaný společným rockovým tanečkem, pozře kreativitu “kancelářských krys” už definitivně vyprázdněná podívaná, nebo v lepším případě efektní parodie. BLAM! může přitahovat ctitele Ramba nebo Freddieho Kruegera, na něž se jim dostane četných odkazů. I pro unavené úředníky může být zdrojem inspirace. Vyvrcholení ostatně nese stopy jakési očistné team-buildingové aktivity, při níž si i šéf najde cestu ke svým zaměstnancům. O co provokativněji by ale promlouval závěr, v němž by se dobrodružstvím nedotčené charaktery “vlomily” zpět do omnipotentní kancelářské rutiny!

Inscenace demonstruje jeden z klíčových konfliktů moderní společnosti: mechanizovanou pracovní náplň prostou jakékoli spontaneity na jedné straně a kompenzační kvalitu produktů masové spotřeby na straně druhé. Jestliže je kázeň a sebezapření obvyklým předpokladem profesního úspěchu, volnočasové aktivity poskytují alternativní, sociálně přípustné způsoby uvolnění napětí. Neškodná hravost, s níž interpreti ozvláštňují svůj životní prostor, poukazuje na nutkání oprostit se od svazujícího rámce zaměstnanecké etikety a ventilovat emoční přetlak i na potřebu kreativních stimulů. Unikají-li však do světa komerčního průmyslu, nekriticky přijímají hodnoty téhož ekonomického systému, proti němuž se bouří, a tedy druhou stranu téže mince. Je snad zbytečné dodávat, že praxe otrockého papírování není ani zdaleka tak odlidšťující jako mediální obraz všeprostupujícího násilí. Třebaže je pravděpodobně méně zábavná...

Neander - BLAM!
Režie: Kristján Ingimarsson Spolurežie: Simon K. Boberg Koncept, scénář: Kristján Ingimarsson, Jesper Pedersen Performeři: Kristján Ingimarsson, Joen Højerslev, Lars Gregersen, Didier Oberlé scéna: Kristian Knudsen kostýmy: Hanne Mørup Světelný design: Edward Lloyd Pierce Zvukový design: Svend E. Kristensen, Peter Kyed http://www.neander.dk/

Šárka Švábová

Nezávislá publicistka, absolventka Divadelní vědy FF UK. Během dvouletého (2010 – 2012) pobytu v Londýně se její odborný zájem vyprofiloval směrem k pohybovému divadlu. Publikuje v českých médiích – český rozhlas Vltava, Divadelní noviny, Reflex aj.  Pendluje mezi Prahou a Londýnem odkud posílá na naše stránky odborné postřehy a informace. 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?