Den tance v Česku a médiích

Fotografie Vojty Brtnického z piazzety Národního divadla, 29.4. 2014

Osla­vy Mezi­ná­rod­ní­ho dne tan­ce před pěti lety roz­je­lo občan­ské sdru­že­ní Vize tan­ce, teh­dy sil­ně zamě­ře­né na tanec nezá­vis­lých sku­pin, pro­fe­si­o­ná­lů v oblas­ti con­tem­po­ra­ry. Hned od začát­ku však poje­tí oslav dne tan­ce pat­ři­lo do sfé­ry sdí­le­ní, spo­lu­prá­ce, potře­by roz­li­šit půva­by a sílu tan­ce v našich životech.

Hned od začát­ku, ale postup­ně více a více, se boři­ly pře­káž­ky a pře­ska­ko­va­ly pří­ko­py a plo­ty tak, aby ved­le sebe v ten den tan­či­li pro­fe­si­o­ná­lo­vé i ama­té­ři, čer­no­ši i bělo­ši, balet­ky i per­for­me­ři, taneč­ní­ci val­čí­ku i tan­ga. Zdá se, že ide­a­lis­mus vyhrál na celé čáře – podí­vej­te se jen na foto­gra­fie z piaz­ze­ty Národ­ní­ho diva­dla, kde pro­bí­ha­la část praž­ských oslav. Študýr­ka u tyče pro 480 taneč­ní­ků i „taneč­ní­ků“. A pak je tu dal­ší pro­gram, kte­rý před­sta­vil dal­ší sty­ly a for­my – např. sou­čas­ný tanec a hip hop ve skvě­lém fla­shmo­bu sym­pa­tic­kých dvoj­čat Máky a Káky z BDS. O tom všem při­ne­se­me zvlášt­ní reportáž.

Když jsem pak v noci toho dne sle­do­va­la Udá­los­ti v kul­tu­ře kaná­lu Čes­ké tele­vi­ze, byla atmo­sfé­ra sdí­le­ní, cross žánro­vos­ti sko­ro ta tam. Redak­to­ři sice pocho­pi­li myš­len­ku celo­re­pub­li­ko­vých oslav a při­nes­li obra­zo­vou zprá­vu kro­mě Pra­hy i z Ost­ra­vy a Brna. Ale z té vyply­nu­lo, že tanec je vlast­ně balet, neboť nej­vět­ší pozor­nost byla věno­vá­na prá­vě pre­zen­ta­cím kla­si­ky. Výjim­ku tvo­ři­la Ost­ra­va, odkud pře­ce jenom zazně­lo to pod­stat­né, totiž: „že je per­fekt­ní pro­po­jit ty tan­ce dohro­ma­dy, jeli­kož na kaž­dém sty­lu, žán­ru se najde něco krásného“.

Díky jed­né repor­tá­ži ale vzni­kl tro­chu pla­ca­tý a šiša­tý obraz toho, co tanec v Čes­ku nabí­zí, jakou má ener­gii, kva­li­tu, podo­by a razan­ci. Kles­la mi bra­da, když násle­do­va­la repor­táž o prá­ci Baby Bale­tu, jako uni­kát­ní repre­zen­ta­tiv­ní taneč­ní com­pa­ny udá­va­jí­cí v čes­kém tan­ci tren­dy. Bom­ba, řek­la jsem si. Taneč­ní cen­t­rum Pra­ha, kte­ré za Baby Bale­tem sto­jí, má medi­a­li­za­ci zkres­lu­jí­cí, resp. při­krášlu­jí­cí jeho pří­nos zapo­tře­bí, a tanec v Čes­ku to nepo­lo­ží, o tom žád­ná. Nicmé­ně bych v této věci u veřej­no­práv­ní­ho média roz­hod­ně čeka­la lep­ší odbor­nou ori­en­ta­ci a ově­řo­vá­ní infor­ma­cí. Zmí­ně­né repor­tá­že opět doká­za­ly, jak je u nás níz­ký práh zna­los­tí, pově­do­mí a vku­su v oblas­ti tan­ce a bohu­žel při­spě­ly jen k dal­ší­mu pro­hlou­be­ní těch­to nega­tiv­ních indi­ká­to­rů. Že napří­klad nepadla zmín­ka o orga­ni­zá­to­ro­vi – Vizi tan­ce –, mi při­pa­dá oprav­du smut­né.
Nicmé­ně je prav­dou, že letos už si oslav Mezi­ná­rod­ní­ho dne tan­ce obec­ně vší­ma­la média více než v před­cho­zích ročnících.

Tak jen houšť a líp. O moc líp!

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097206490-udalosti-v-kulture/214411000120429/video/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1097206490-udalosti-v-kulture/214411000120429/video/

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Jana Návratová

Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění.  V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.