Nezbývá nic, než jen bojovat

Nedáv­no zavr­še­ný 18. roč­ník fes­ti­va­lu Diva­del­ní Flo­ra, kte­rý Taneč­ní zóna s obli­bou sle­du­je, při­ne­sl kro­mě vystou­pe­ní domá­cích per­for­me­rů, také zahra­nič­ní tvor­bu v oblas­ti tan­ce a fyzic­ké­ho diva­dla. Naše redak­ce zastou­pe­ná Mar­ké­tou Faus­to­vou zazna­me­na­la pre­zen­ta­ci dvou pol­ských taneč­nic, na kte­ré budou v Olo­mou­ci dlou­ho vzpomínat.

Fyzic­ký boj, v němž figu­ru­jí ženy, se na čes­kých jeviš­tích obje­vil za posled­ní roky něko­li­krát. Prv­ní cho­re­o­gra­fií v rin­gu bylo asi Naměk­ko Naostro sou­bo­ru Nano­hach vytvo­ře­né už v roce 2005 a dlou­há léta úspěš­ně reprí­zo­va­né.  Tam si to sil­ný­mi úde­ry nan­dá­va­la Lea Šve­jdo­vá s Mar­tou Trpi­šov­skou. V pro­sin­ci 2012 uved­li Ver­Te­Dan­ce svou gro­tesk­ní podo­bu zápa­su v rin­gu a la Char­lie Cha­plin pojme­no­va­nou Box­teska.  Ring se obje­vil i v oce­ňo­va­ném před­sta­ve­ní Mar­kéty Vacov­ské a Len­ky Dusi­lo­vé  One Step befo­re the fall inspi­ro­va­né boxe­rem Muha­m­ma­dem Alim – pre­mi­é­ra 2013. Tako­vé množ­ství žen – váleč­nic na scé­ně nebu­de urči­tě náho­da. Že by měly dneš­ní ženy stá­le vět­ší potře­bu doka­zo­vat svou sílu? Uka­zo­vat, že boj roz­hod­ně není jen muž­skou zále­ži­tos­tí? Ane­bo je boj to jedi­né, co nám všem zbývá?

„Boj je v kaž­dém našem kro­ku, v kaž­dém našem roz­hod­nu­tí. Když jdu tam, řek­nu tohle, potkám toto, napíšu toto, je to věč­ný boj se sebou samým,“ říka­jí pol­ské per­for­mer­ky Mag­da­le­na TukaAni­ta Wach, kte­ré na olo­mouc­ké Diva­del­ní Flo­ře uved­ly insce­na­ci Fight Fight That´s All We Can Do. Čeští divá­ci moh­li Mag­da­le­nu s Ani­tou vidět před něko­li­ka lety v insce­na­ci Casa­blan­ca Boh­da­na Jablanovce.

Wrest­ling po žen­sku
Na roz­díl od čes­kých taneč­nic, nebo­jo­va­ly pol­ské gla­di­á­tor­ky pěst­mi a kopan­ci. Jako způ­sob boje si vybra­li wrest­ling, kte­rý má v sobě na roz­díl od jiných bojo­vých spor­tů něco diva­del­ní­ho. Jde o sou­boj naplá­no­va­ný, nahra­ný. Hrá­či pře­dem vědí, kdo z dvo­ji­ce vyhra­je. Všech­no už je pak jen show, jejímž hlav­ním cílem je poba­vit diváka.

To bylo i sna­hou před­sta­ve­ní Fight, Fight…. Per­for­mer­ky se před­sta­vi­ly v tri­ko­tech, špi­ča­tých botách a čer­ných brý­lích. Kaž­dá na své stra­ně jeviš­tě, jako­by sedě­ly v rin­gu před zápa­sem. Silác­ký­mi řeč­mi se heco­va­ly k boji: „It´s the time to beat the shit out of you.“ To vše ale s vel­kou dáv­kou iro­nie. Obě­ma per­for­mer­kám je něco mezi tři­ce­ti čty­ři­ce­ti, jsou vyš­ší posta­vy, až atle­tic­ky vyzáb­lé. Jejich útlé paže žád­nou hru sva­lů nesli­bu­jí. „I am not as fre­sh as the mor­ning bre­e­ze any­mo­re, but you will see today that I am still in a pret­ty good sha­pe,“ vyzý­vá na sou­boj Ani­ta. Obě ženy vná­ší do boje nad­sáz­ku. A moc dob­ře vědí, že nemu­sí k vítěz­ství pou­žít fyzic­kou sílu.

Když je boj pís­ká­ním odstar­to­ván, zakles­nou se bojov­ni­ce do sebe jako jele­ni paro­žím a začnou se pře­tla­čo­vat. Kdo koho sko­lí prv­ní? Za chví­li už ale oble­če­né jako zpě­vač­ky a la osm­de­sá­tá léta trsa­jí na zná­mý hit sku­pi­ny Sis­ter Sled­ge „We are fami­ly“ sna­žíc se strh­nout divá­ko­vu pozor­nost jen na sebe. I tanec může být zápas. Mag­da­le­na se pře­vlék­ne do kos­tý­mu moř­ské pan­ny, obna­že­ná ňad­ra kry­tá jen kvě­ti­na­mi, kte­ré roz­dá­vá divá­kům. Když si per­for­mer­ky dáva­jí tzv. arm wrest­ling, tedy čes­ky páku, kou­ří u toho ciga­re­tu a upí­jí víno ze skle­nic na nožič­ce, jako­by říka­ly: „Vždyť je to jen tako­vé škádle­ní mezi námi, kama­rád­ka­mi.“ Nejde o to vyhrát, ale pořád­ně si zařá­dit, užít si moment „tady a teď“, nado­po­vat se adrenalinem.

Zásad­ní část per­for­man­ce ale tvo­řil video­zá­znam sou­bo­je obou žen, kte­rý byl před­to­čen ve ven­kov­ních pro­sto­rech. Roz­po­zná­vá­me olo­mouc­ké náměs­tí, na kte­rém se per­for­mer­ky oble­če­né v kan­ce­lář­ských kos­tým­cích a na lodič­kách chy­ta­jí pod krkem. Jako­by si prá­vě odsko­či­ly od počí­ta­če a po ces­tě ke kopí­r­ce se na sebe vrh­ly. Při pře­tla­čo­vá­ní stří­ká i umě­lá krev. Kon­cep­tu­ál­ní, tea­trál­ní wrest­ling, kte­rý si bere na paškál hloupost agre­si­vi­ty z laci­ných akč­ních fil­mů? Náhod­ní divá­ci vyta­hu­jí mobil­ní tele­fo­ny, aby si zeší­le­né ženy nahrá­li na video. A mají štěs­tí, jejich záznam dokon­ce vygra­du­je pří­cho­dem policie.

Boj v uli­cích
Stej­ně tak jako samot­ná bojo­vá akce, kte­rou se per­for­mer­ky vždy před před­sta­ve­ním nala­dí v uli­cích měs­ta, je sou­čás­tí pro­jek­tu i workshop wrest­lin­gu. Koná se ve fres­ko­vém sále pro­sto­ru Wurmovka.

Ani­ta, pro­to­že je taneč­ni­ce, workshop začí­ná warm upem.  Dává účast­ní­kům jed­no­du­ché úko­ly, jak pou­ží­vat zem, jak pra­co­vat s odpo­rem těla pro­tiv­ní­ka, nebo nao­pak, jak vyu­žít jeho ener­gie. Záro­veň chce­me, aby si dvo­ji­ce, kte­rá spo­lu boju­je, vytvo­ři­la něja­ký vztah. Wrest­ling není o agre­si. Boj může být záro­veň i setká­ním,“říká o worksho­pu Mag­da­le­na, kte­rá po warm upu pře­bí­rá vede­ní a začí­ná oprav­do­vý boj.

Roz­dě­lu­je účast­ní­ky do dvo­jic, star­tu­je a ukon­ču­je jejich sou­bo­je. Je vidět, že mla­dí lidé jsou warm upem dob­ře při­pra­ve­ni. Zba­ve­ni obav, stra­chů se vrha­jí do boje. I útlá drob­ná dív­ka pře­ko­ná strach a boju­je s o dvě hla­vy vyš­ším sou­pe­řem. Neko­pou, nekou­šou, nebo­ju­jí pěst­mi. Pou­ží­va­jí jen svou vlast­ní váhu. Nejde tu o žád­nou tech­ni­ku – jen o akci s hes­lem: „Coko­li můžeš pou­žít, pou­žij.“ Per­for­mer­ky však záro­veň učí dvo­ji­ce poslou­chat tělo toho dru­hé­ho, vní­mat pro­stor, být v akci, ale vědomý.

Když už jsou wrest­le­ři una­ve­ní, při­chá­zí Ani­ta s Mag­da­le­nou s novým úko­lem: „Vyber­te si mís­to v Olo­mou­ci, kde bude­te bojo­vat.“  Za chví­li se už sku­pi­na vydá­vá ven, do kavár­ny Bis­trá krá­va, na tráv­ník před arci­diecéz­ním muze­em, do kori­do­ru uni­ver­zit­ní­ho Kon­vik­tu, kde se stu­den­ti při­pra­vu­jí na zkouš­ky, do par­ku u hra­deb. Jsme svěd­ky něko­li­ka mik­ro­před­sta­ve­ní, jejichž pohy­bo­vý mate­ri­ál by mohl klid­ně být inspi­ra­cí pro cho­re­o­gra­fii na scé­ně. Cítí­me čis­tou radost z výmě­ny ener­gie. Mag­da­le­na to komen­tu­je: „Bojo­vat umí­me už od dět­ství, jenom už jsme tu radost z boje zapomněli.“

Per­for­mer­ky, kte­ré po sobě v Olo­mou­ci necha­ly, tak jako v jiných měs­tech Evro­py, sto­py krve a potu a hod­ně inspi­ra­ce, zalo­ži­ly po pre­mi­é­ře před­sta­ve­ní Fight, fight, fight sku­pi­nu Ja ja ja, ne ne ne. Bude­me je dále sledovat.

 

30. 5.. 2014

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy.