Menu

Guru v Altě

Guru v Altě
Foto: Vojtěch Brtnický

V rámci festivalu taneční a divadelní improvizace – ImproEvents Prague – se v nové hale Studia ALTA odehrál týdenní workshop vedený Julyenem Hamiltonem. Sjeli se na něj účastníci ze široka daleka. Hamilton je totiž legenda. Když pak jednoho večera vystoupil tento v severním Španělsku domestikovaný Brit se sólovou impro-performancí PLAY před diváky, bylo jasné, že tančí guru.

Na tomto drobném muži bylo na první pohled patrné, že ovládá nějaké hlubší tajemství: Tajemství koncentrace, kontroly vědomí, ovládané spontaneity, kreativní komunikace mezi myslí a tělem. Jakoby měl po celou dobu, co byl na scéně, pozornost upřenu někam do sebe, a zároveň se pozoroval z výšky. Performační aspekt – tedy fakt, že jeho sólo mělo určitou stavbu, začátek a konec, momenty napětí i překvapení, pracovalo s různými efekty i „prázdnem“- působil jen jako side efekt zvládnuté body-mind techniky.

Slam poetry těla

Julyen vstoupil do prostoru prostorné a prázdné scénu ze zóny diváků. Svůj transfer z jednoho „světa“ do druhého oddělil úderem do trámu. Ten dřevěný zvuk byl gongem, který ohlásil změnu reality. Julyenovo tělo se mladě, lehce, efektně vymrštilo do prostoru a zamrzlo v balanční póze. Jenom jeho šedé prořídlé vlasy nějak komplikovaly ten vjem plný energie a lehkosti. A pak už se rozběhla jakási autistická poetická zpověď plná neviditelných vnitřních tělesných impulsů, které mistrně ovládané, hbité tělo unášelo či zastavovalo na vlně vnitřního rytmu, ve zcela nepředvídatelných vektorech a trajektoriích. Pronášená slůvka a krátké věty navazovaly na pohyb, tvořily komentář, který občas působil vyloženě zenově, jindy jako totální úlet, nikdy nešlo o verbální bloudění.

Performerovo tělo následovalo vnitřní pokyny a odpovídalo na otázky, jimž rozuměl jenom on sám. Diváci se patrně dělili do dvou skupin – na ty, kteří se ochotně zkoncentrovali a „následovali“ Julyena jeho záhadným labyrintem psychofyzické scénické meditace, a na ty, s nimž to nic moc nedělalo. Ta druhá skupina měla ale pořád co sledovat – Hamilton má kultivovaný projev, technicky zvládnuté tělo, ovládá prostor a dokáže v něm vytvářet drobné absurdní situace – vysype např. z kbelíku hromadu podivných kovových válečků a některým věnuje zvýšenou pozornost, jiné zahazuje jako bezcenné – žádný rozdíl mezi nimi není patrný.

V situační pasti Hamilton dokáže navodit napětí, a způsobem, jakým se z ní vyplete, zase příslušné uvolnění. Jeho specialitou je improvizovaný session tance a světelného designu – v PLAY se objevovaly náhlé velké světelné změny, které výrazně modelovaly prostor, a tím i atmosféru, na niž performerova akce samozřejmě reagovala. Hamilton zkrátka ovládá zákonitosti jeviště a divadelního tvaru a jeho jevištní přítomnost budí zájem. I když mu strukturovaná improvizace dává spoustu svobody, působí, jako by od jejího začátku ke konci vedla jen jedna cesta.

Gu znamená temnota. Ru znamená světlo. Guru je tedy ten, kdo odstraňuje temnotu. PLAY skončí náhle... tmou.

Jana Návratová

Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění.  V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?