Bez mrknutí oka vraždí a křísí Krista

foto: Handa Gote

Pábi­te­lé zno­vu­ob­je­vu­jí­cí sta­ré všed­ní před­mě­ty, jimž na jeviš­ti vra­cí krá­su a dáva­jí nový smy­sl a význam, i tak může­me vní­mat sku­pi­nu netra­dič­ních uměl­ců, vystu­pu­jí­cích pod názvem Han­da Gote research & deve­lo­p­ment. V diva­dle Alfred ve dvo­ře, kte­ré nad nimi drží ochran­nou ruku, uvá­dí tito scé­nič­tí alchy­mis­té novou insce­na­ci Erben: Sny.

Inspi­ra­cí jim byl krát­ký text K. J. Erbe­na, kte­rý však z jeviš­tě zazní jen v útrž­cích. Mno­hem více se v insce­na­ci expe­ri­men­tu­je se zvu­kem, jehož zdro­jem jsou růz­né po domác­ku vyro­be­né nástro­je, někte­ré pou­ží­va­né při maso­pus­tu nebo jiných lido­vých zvy­cích a efek­to­vé stro­je his­to­ric­kých diva­del jako napří­klad stroj na vítr. V duchu mate­ri­á­lo­vé arche­o­lo­gie pra­cu­jí se sta­rý­mi pře­no­so­vý­mi tech­no­lo­gi­e­mi – mecha­nic­kým gra­mo­fo­nem, pro­jek­to­rem se skle­ně­ný­mi nega­ti­vy a pocho­pi­tel­ně množ­stvím důmy­sl­ných rea­dy­ma­de objek­tů, kte­ré nesou záro­veň punc nos­tal­gie, ale i úsměv­né řeme­sl­nic­ké zručnosti.

Řetě­zec více či méně čitel­ných aso­ci­a­cí začí­ná Han­da Gote svát­kem Zje­ve­ní páně, kte­rý tra­dič­ně ohla­šu­jí a nápi­sem posvě­ce­nou kří­dou na dve­ře domů stvr­zu­jí Tři krá­lo­vé. Na jeviš­ti se za výraz­né­ho kla­po­tu dře­vá­ků obje­vu­jí tři her­ci navle­če­ní do pseu­do­li­tur­gic­kých rouch a papí­ro­vých čepic ve tva­ru koru­ny. Scé­nu něko­li­krát za zpě­vu lido­vé pís­ně My tři krá­lo­vé obkrou­ží, aby do její­ho stře­du ukot­vi­li kome­tu. Ta je vyro­be­na z dře­vě­né schrán­ky s obráz­kem Pan­ny Marie a zakon­če­na koš­tě­tem. Jeden z krá­lů bere kří­du a na zad­ní čer­nou stě­nu píše zná­mou zkrat­ku K+M+B 1835, bliž­ší časo­vou spe­ci­fi­ka­ci ale vzá­pě­tí poru­ší dal­ší­mi leto­poč­ty, kte­rý­mi zdá se libo­vol­ně pokra­ču­je nača­tý údaj. Moment zne­jis­tě­ní a stá­le pří­tom­ný pocit hry s divá­kem osci­lu­jí­cí mezi váž­nos­tí a trap­nos­tí, je vůbec pro Han­da Gote pří­znač­ný, v tomhle nejsou Erbe­no­vy Sny jiné. Stej­ně tomu je v pří­pa­dě herec­kých pro­střed­ků. Her­ci téměř nepo­u­ží­va­jí mimi­ku, s kamen­ný­mi tvá­ře­mi v jakém­si odo­sob­ně­ném sta­vu vyko­ná­va­jí úko­ly na jeviš­ti. Jejich pohy­by jsou nepři­ro­ze­né, spíš než člo­vě­ka při­po­mí­na­jí mari­o­ne­tu. Zdá se, jako­by Han­da Gote pový­ši­li ochot­nic­ké výko­ny, v jejich pří­pa­dě ovšem cha­risma­tic­ké, na své­byt­né umění.

O tom může­me pole­mi­zo­vat, stej­ně jako o míře absur­di­ty mno­ha situ­a­cí. Z bizar­ní­ho pod­vo­du při hře na sko­řáp­ky, kte­ré jsou mís­to pod stej­ný­mi ple­chov­ka­mi scho­vá­ny pod tře­mi růz­ný­mi klo­bou­ky, tak­že je evi­dent­ní, kde scho­va­ná sko­řáp­ka je, čiší bana­li­ta. Tak­že ji ani nelze pova­žo­vat za pokus o gag. Přes­to na ni divák se svůd­ným maso­chis­mem při­stou­pí, stej­ně jako na pode­zře­lou rvač­ku, kte­rá z pod­vo­du vznik­ne. Jeden z perou­cích pou­ži­je boxer­skou ruka­vi­ci na dře­vě­né tyči, dru­hý pro­ti němu jde s kutil­ským vyná­le­zem, se stej­nou boxer­skou ruka­vi­cí na péro­va­cích dře­vě­ných kleš­tích. Komic­ká bit­ka ústí do honič­ky dudá­ka mar­ně se sna­ží­cí­ho akti­vo­vat svůj nástroj a dvou osob pře­vle­če­ných za maso­pust­ní pří­še­ry s řech­tač­ka­mi, kte­ré se najed­nou usa­dí ke zdi a začnou dudá­ka do ryt­mu doprovázet.

Hra­vost i jaká­si nezá­měr­nost vyvěrá ze sta­rých poře­ka­del, kte­ré Han­da Gote jako­by mimo­děk ve Snech zpří­to­m­ňu­jí. Dva muži sází na sko­řáp­ky a při tom poklá­da­jí ban­kov­ky na dře­vě­nou des­ku — doslo­va pla­tí pení­ze na dře­vo. Jiný muž při­jí­má lás­ku své milé, bere si bram­bo­ru ve tva­ru srd­ce, uscho­va­nou v dře­vě­né truh­lič­ce na zámek s řetě­zem, aby si ji násled­ně uva­řil a sně­dl, neboť ji lás­kou pros­tě sežral.

Nej­sil­něj­ší momen­ty Snů se věnu­jí smr­ti a vzkří­še­ní. Obřad­né uklá­dá­ní na máry, svlé­ká­ní pun­čoch a omý­vá­ní nohou jako sym­bo­lu Kris­to­vy služ­by smí­ře­ní na Zele­ný čtvr­tek zpro­střed­ko­vá­va­jí ritu­ál, kte­rý se i přes dneš­ní seku­la­ri­zo­va­nou spo­leč­nost dotý­ká kaž­dé­ho z nás. Křes­ťan­ská sym­bo­li­ka se v insce­na­ci umně pro­lí­ná s lido­vý­mi tra­di­ce­mi a folk­ló­rem a při tom není tak vzdá­le­ná od vní­má­ní svě­ta pata­fy­zi­ků. Prá­vě to činí z Erbe­no­vých Snů ne zce­la ucho­py­tel­nou ale nao­pak výji­meč­nou podí­va­nou a to i na poli čes­ké diva­del­ní alternativy.

Erben: Sny
Han­da Gote Research & deve­lo­p­ment
autor­ský tým: Švá­bo­vá, Pro­cház­ka, Smo­lík, Dör­ner, Hybler
pre­mi­é­ra: 8. pro­sin­ce 2015
psá­no z reprí­zy 3. úno­ra 2016

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Marcela Magdová

Vystudovala divadelní vědu a historii na Filozofické fakultě UK. Doktorát získala na DAMU. Zabývá se ruským divadlem a dramatem, z ruštiny přeložila několik současných her. Věnuje se divadelní publicistice a kritice. Spolupracuje s Divadelními novinami, kulturním čtrnáctideníkem A2, Českým rozhlasem a dalšími médii. Působí na Katedře germanistiky a slavistiky Západočeské univerzity, na Vyšší odborné škole herecké, externě na Katedře teorie a kritiky DAMU.