Menu

Flow Jiřího Havelky

Flow Jiřího Havelky
foto: Linda Průšová

Všichni hořeli zvědavostí, ale nikdo nemohl tušit, že to, s čím přijde Jiří Havelka po absurdním humoru mezinárodně úspěšné Korekce bude meditativní představení. Něco napovídal název Flow – proud, plynutí. Shodou okolností je to termín, kterým jasnozřivý Rudolf Laban otevřel novou kapitolu myšlení o tanci. To on formuloval pojem proudu energií, pojem, kterým my v této epoše v taneční reflexi i v živé taneční tvorbě žijeme.

Pro svůj záměr si Havelka vybral mezi našimi excelentními tanečníky. Je zde Helena Arenbergerová, jedna z našich prvních zviditelněných hvězd contemporary v době na začátku století, kdy byla symbolem rodícího se současného tance u nás. Martina Lacová se svým svrchovaným ovládáním tělesného nástroje, inteligentní a odolná tanečnice Veronika Knytlová, která vystřídala Markétu Vacovskou v sólovém představení One Step before the Fall a sklízela s tímto kamikadze výkonem úspěchy v široké cizině, a Jaro Ondruš, poslední Tanečník roku, touhle dobou neslézající z jeviště. Havelka si umí tanečníky vybrat.

Tančí za živé klávesové hudby osobně zúčastněné skladatelky Beaty Hlavenkové. Pod ve vzduchu zastavenou spršku podzimního listí (východoasijskou estetikou lehce ovlivněná scéna Dragana Stojčevského) vstupují civilně oblečení tanečníci - ženy v nenápadném každodenním, jediný muž rovněž decentně, ale formálně, v obleku s kravatou. Pod listy svěšujícími se nad nimi na nitkách, se pustí do pomalého, zdrženlivého pohybu, inspirovaného tchaj-ťi čchüan. Není to ale slovník tohoto známého meditativního cvičení; v Havelkově choreografii jde o pohyby běžné, každodenní, skupinově synchronizované, ale prováděné v duchu tchaj-ťi, v jeho temporytmu, s jeho příznačnou vláčnou estetikou, která znamená  citlivou distribuci energie v průběhu pohybu. Zůstala meditativní podstata tchaj-ťi ale jinak jde o představení v rámci estetiky evropského civilismu. Kořeněné drobnými „citacemi" - jako pohyb tzv. navíjení hedvábného vlákna, obezřetné a přesné sunutí a pokládání chodidel, způsob držení dlaní.

Představení se odehrává v meditativním tempu, drobná vypadnutí tanečníků z jednotného flow energie pouze podtrhávají narkotické působení celku stále plovoucí a nadnášející se choreografie. Na konci představení jsou tanečníci zasypáni sprškou listů, což není příliš originální, ale azijské to je, a co můžeme dělat, když nám to takhle Čechov nastavil svým prohlášením, že visí-li na jevišti puška, musí vystřelit, takže v tomto ohledu má Havelka recht.

Dá se říci , že jakkoli je nové Havelkovo představení meditativní a lehce orientalizující, v podstatě je evropsky konceptualistické stejně jako byla konceptualistickou klauniádou předešlá Korekce.

Nina Vangeli

Taneční publicistka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (obory divadelní věda, ruská, francouzská a česká literatura; dva ročníky literární komparatistiky - do zákazu působení prof. V. Černého na Filosofické fakultě). Publikační činnosti se směla věnovat až po změně režimu v roce 1989. Zaměřuje se zejména na současný tanec, alternativní divadlo a cross-over. Přispívala do řady kulturních periodik jako A2, Divadelní noviny, Svět a divadlo, do kulturní rubriky Lidových a Hospodářských novin a rozhlasu (stanice Vltava) a dalších. V letech 2000-2004 byla šéfredaktorkou revue pro současný tanec Taneční zóna/Dance Zone, dnes je jejím Senior Editorem. Byla dlouholetá vedoucí neoficiální (a nevítané) skupiny fyzického divadla Studio pohybového divadla v sedmdesátých a osmdesátých letech. V devadesátých letech vytvořila i několik operních režií. 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?