Sympozium těla

foto: vimeo kanál Yasmine Hugonnet

foto: vimeo kanál Yasmine Hugonnet

Fes­ti­val Tanec Pra­ha odstar­to­val na své „domá­cí“ scé­ně pohy­bo­vým reci­tá­lem švý­car­ské taneč­ni­ce Yas­mi­ne Hugon­net s jed­no­du­chým a vysti­hu­jí­cím názvem „Le Réci­tal des Postu­res“. Švý­car­ka v této insce­na­ci vsa­di­la na maxi­mál­ně mini­ma­lis­tic­ký kon­cept, bez hudeb­ní­ho dopro­vo­du a pou­ze s jed­no­du­chou pra­cí se svět­lem. Vše bylo sou­stře­dě­no na tělo a pohyb. Insce­na­ce se sklá­da­la z poma­lu stří­da­ných těles­ných pozic, „her“, během nichž se tělo pro­mě­ňo­va­lo v širo­kou šká­lu objek­tů pro­po­je­ných poma­lý­mi a peč­li­vý­mi přechody.

Celá insce­na­ce tak z vel­ké čás­ti tro­chu při­po­mí­na­la pro­cház­ku po sochař­ském sym­po­ziu věno­va­ném prá­vě tělu, jeho podo­bám a pro­mě­nám. Tato pro­cház­ka se poslé­ze pro­mě­ni­la v odleh­če­nou pohy­bo­vou hříč­ku. Uměl­ky­ně jako­by mlu­vi­la růz­ný­mi cizí­mi jazy­ky naráz, při­čemž z kaž­dé­ho vybí­rá jen svá oblí­be­ná slova.

Kaž­dý jedi­ný pohyb, sám o sobě, let­mo zasta­ve­ný v čase a pro­sto­ru tu divá­ko­vi umož­ňu­je jeho kom­plet­ní pro­ži­tí s maxi­mál­ní inten­zi­tou a pro­cí­tě­ním. Jaký luxus je mít tolik času i pro­sto­ru a věno­vat je prá­ci s tělem. Kon­cept insce­na­ce také umož­ňu­je pozo­ro­vat tělo v polo­hách, kte­ré člo­věk nor­mál­ně nemá pří­liš mož­nos­tí vidět. A jak­ko­li to může znít jed­no­du­še, postup­ně vám dojde uni­kát­nost tako­vé zkušenosti.

Zatím­co zpo­čát­ku zůstá­vá taneč­ni­ce oble­če­ná, poz­dě­ji se svlé­ká a nako­nec jedi­nou rekvi­zi­tou zůstá­va­jí její vla­sy. Asi nejsem sám, kdo poklá­dá naho­tu v tan­ci za klišé, a tro­chu mi vadi­la i zde. Kom­bi­na­ce oble­če­ní, s nímž taneč­ni­ce insce­na­ci začí­ná, pomá­há zvý­šit pes­t­rost jed­not­li­vých pozic, což po svlék­nu­tí více­mé­ně odpa­dá a zůstá­vá už jen hra s vla­sy; ta — jak­ko­li je zábav­ná – nesta­čí. Na dru­hou stra­nu je tře­ba při­znat, že v rám­ci kon­cep­tu insce­na­ce nepů­so­bí úpl­ně nepatřičně.

Insce­na­ce urči­tě nepat­ří k těm jed­no­du­chým, co se náro­ků na divá­ka týče — pohyb musí­te mít oprav­du rádi a prá­ce s tělem by vám měla být blíz­ká. Vyža­du­je pozor­nost a znač­ná část „prá­ce“ sto­jí na divác­ké ima­gi­na­ci. Potom bude­te odchá­zet nad­mí­ru spo­ko­je­ní. Pokud máte po nároč­ném dni a chví­le­mi vaše nepo­sed­ná mysl odbí­há za stě­ny diva­dla, mož­ná se bude­te cítit tro­chu zma­te­ní a zne­po­ko­je­ní poci­tem, že vám něco uni­ká. Dia­log s obe­cen­stvem je zde význam­ný a jako u kaž­dé­ho jiné­ho dia­lo­gu i zde pla­tí, že jeho výsle­dek závi­sí na účas­ti a pří­spěv­ku obou, niko­liv jen jed­né strany.

Le Réci­tal des Postu­res
Cho­re­o­gra­fie: Yas­mi­ne Hugon­net
Pro­duk­ce: Arts Mou­ve­men­tés
Kopro­duk­ce: Thé­âtre Séve­lin 36, Lausanne

Od Jakub Novák

Povoláním i odborností buněčný biolog se po studiu na Přírodovědecké fakultě UK věnoval v domácí rubrice deníku Aktuálně.cz psaní o politice, školství a v neposlední řadě také kultuře, zejména tanci, kterému se ve volném čase aktivně věnuje. Po návratu z této životní odbočky zpět k výzkumu pokračuje v psaní o tanci a - kultuře obecně - v rámci externí spolupráce s Taneční zónou a deníkem Aktuálně.cz.