banner1

 

Menu

Vandekeybus za hranicemi světů (a žánrů)

Vandekeybus za hranicemi světů (a žánrů)
foto: Danny Wilhelms

Inscenace vlámského souboru Ultima Vez už by se dal téměř považovat za stabilní součást repertoáru Divadla Archa. Do Prahy se pravidelně vrací už více než dvacet let, často i několikrát za sezonu. Zatímco v listopadu 2016 jsme mohli vidět sedmnáct let starou choreografii In Spite of Wishing and Wanting, na konci května choreograf Wim Vandekeybus v Arše představil svůj nejnovější titul Mockumentary of a Contemporary Saviour.

Jak uvedl ředitel Archy Ondřej Hrab v úvodu k představení, Vandekeybus patří k neustále hledajícím choreografům a jeho díla k nám nepřiváží z úcty k tradici, ale proto, že jsou v nich  patrné neustále nové impulsy a experimenty. To je jistě pravda, přesto je Ultima určitými neměnnými prvky charakteristická, a to především jistou syrovostí a živočišností vybalancovanou jemným smyslem pro humor. Nepotřebuje k tomu zpravidla ani slova, ani velkolepou scénu (pokud vůbec nějakou). Vandekeybusovo poslední dílo je v tomto ohledu velkým krokem stranou. Text tvoří 80 % vyjadřovacích prostředků, pohyb je upozaděn. To s sebou, kromě jiného, nese i nutnost představení titulkovat, na scéně se tak objevuje rušivý element (který se navíc často oproti originálu zpožďoval).

Představení zahajuje dlouhý monolog jedné z postav, doprovázený ostrým blikajícím světlem. To jako by vycházelo z konstrukce u stropu, velké kovové obruče potažené průsvitnou látkou nebo možná igelitem. Postupně se na scéně objevují další tanečníci a jejich kostýmy i dialogy působí jako vystřižené ze Star Treku. Kruh horní konstrukce se zrcadlí i na podlaze; několik scén, kdy se po jeho obvodu postavy přemisťují v rytmických pohybech připomínají šamanské rituály. Jen těžko se lze zorientovat, zda se nacházíme někde v předaleké galaxii nebo mezi členy afrického kmene. Zlom přichází ve chvíli, kdy z „nebe“ spadne tlusťoch v oranžové kombinéze. Je to znamení od boha? Nebo samotný bůh? Postupně se dozvídáme, že prostor, ve kterém se nacházíme, je útočištěm pro několik vyvolených, kteří byli zachráněni před zkázou Země. Dění na scéně se tedy nakonec ukáže být parodií na sci-fi, kterou tanečníci podporují svými dobrými hereckými výkony.

Po zbytek představení sledujeme život komunity vyvolených, postupně se vyjevují osobní příběhy každého z nich, různě silné nebo naopak komické. Červenou nití celé inscenace je ale především mesiášské téma v různých podobách, hovoří se o hledání víry se zřetelnými biblickými odkazy (jedna z tanečnic svého malého syna prohlašuje za mesiáše). Vše se ale odehrává v rovině textu, navíc ne vždy obratně napsaného. Vandekeybusovu výraznou a osobitou choreografii i skvělou technickou vybavenost jeho tanečníků zde máme šanci obdivovat jenom spoře. Taneční části patří ale bezesporu k nejsilnějším momentům inscenace, především scéna hromadného sebebičování nebo romantický duet v závěru. Co v textu funguje dobře, je využití mateřských jazyků všech performerů. Choreograf mezinárodní složení souboru ve svých inscenacích akcentuje často, někdy jsou rozdílné řeči zdrojem nedorozumění, jindy se jazyková bariéra zcela ignoruje. V tomto případě jsou uplatněny oba principy.

Wim Vandekeybus si pro svou novou choreografii vybral věčné a těžké téma, které, jak je pro něj typické, zpracovává s humorem i vážně. V textové části však, na rozdíl od té pohybové, často upadá do klišé a především do jakéhosi bezčasí, kdy se zdá, že se inscenace nikam neposouvá. Mockumentary of a Contemporary Saviour trvá téměř dvě hodiny, což by bez občasných nádechů v podobě tance bylo těžko snesitelné. Není to ode mě k tvůrcům fér, ale u zavedených umělců se člověk někdy těžko smiřuje s formálními experimenty. Na rozdíl od Ondřeje Hraba patřím ke ctitelům tradice.

Režie, choreografie: Wim Vandekeybus
Tvorba a provedení: Anabel Lopez, Maria Kolegova, Yun Liu, Daniel Copeland, Saïd Gharbi, Jason Quarles, Flavio D’ Andrea
Text: Bart Meuleman a Ultima Vez
Umělecký asistent: Jerry Killick
Dramaturgie: Aïda Gabriëls
Scéna: Wim Vandekeybus, Meryem Bayram
Design zvuku: Charo Calvo
Spoluúčast na tvorbě zvuku a realizace počítačové hudby Ircam: Manuel Poletti
Pohybový asistent: German Jauregui
Design světel: Davy Deschepper, Wim Vandekeybus
Kostýmy: Isabelle Lhoas, asistence: Isabelle De Cannière

Eva Orcígrová

Vystudovala divadelní vědu na FF UK, absolvovala několik seminářů taneční kritiky v Praze i v zahraničí. Věnuje se public relations a copywritingu, pracuje pro CIRQUEON a festival francouzského divadla Sněz tu žábu, spolupracuje se vzdělávací platformou culturematters. Deset let se věnovala současnému tanci na ZUŠ, je instruktorkou zumby a lektorkou pohybových kurzů pro děti v organizaci Pohyb dětem.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?