Menu

Obnažená ňadra z Koreji i Madagaskaru na Tanci Praha

Obnažená ňadra z Koreji i Madagaskaru na Tanci Praha
Foto: Vojtěch Brtnický

Dovolila jsem si tento titulek, protože obě díla, o kterých píšu, byla sexy a opravdu stála za to. Korejská choreografka Eun Me Ahn přinesla na jeviště Ponce dynamickou taneční skupinu, dokonalý organismus. Dostala nás energií letu i tanečníky v pružných barevných šatech v dynamickém supertanečním catwalku. Naopak choreografka z Madagaskaru Judith Olivia Manantenasoa nás pozvala do hlubšího poetičtějšího sóla, prosyceného intimním setkáním. Na krůpěje jejího potu jsme si mohli v tom klidu a blízkosti doslova sáhnout. Ač byla díla rozkročená mezi kontinenty rozdílná a v něčem fascinujícím způsobem charakterizovala místo odkud pochází, přeci jen měla i spojitosti. Nejen obnažená ňadra…

Let me change your name
Korejští tanečníci se pohybují s neuvěřitelnou lehkostí - speciálně útlé ženské interpretky, které spíše působí jako dívenky. Umí se dokonale vymrštit do prostoru, otočit se ve vzduchu, dopadnout, naskočit na své partnery, zastavit se v letu, najít sílu středu na všech čtyřech a rotovat z pozice zpevněného prkna na zem ve floorworku. Jakoby v sobě měly zakódovány léta dřiny bojového umění. Jsou spojeny s elementem vzduchu a prostoru a hlavní je pro ně dynamika.

Tančí mimo jiné i v pružných barevných sukních, které si někdy přetahují přes hlavu a drží je napnuté mezi pažemi. Když se pak vzájemně nesou, vypadají jako rejnoci v moři.  Při plazení po scéně zase pak vypadají jako ještěrky. Chvíli se svlékají z kůže – ze šatů. Svlékání je v choreografii jedním z opakovaných motivů. Někdy dívky tančí s odhalenými ňadry. Mají v sobě něžnost, zároveň ale také dravou energii. Když chodí rázně po scéně jako na módní přehlídce, v rozhodné chůzi se najednou zatočí dokola, vyhazují šaty do vzduchu. Ale nahota je také součástí hry, hravosti, kterou korejská choreografka Eun-me Ahn miluje. Muži se ukazují zase ve slipech a pózují s crazy grimasami v obličeji. Performeři hrají na strečové šaty jako na hudební nástroje – a látka do rytmu nadskakuje a pruží. Z rychlé jízdy proudí endorfiny a tanečníky to očividně baví.

Choreografka se v díle objevuje i jako performerka. Je o generaci starší než ostatní tanečníci a rozjetou energii stahuje, uzemňuje. Přináší rituálnost a eleganci. Klidně přechází s jemným úsměvem na tváři po jevišti jako královna s oholenou hlavou na způsob tibetských mnichů. A tak choreografie přináší to, co bychom si od asijského tanečního kusu představovali – barevnost i minimalismus, zen i bojovnost, technicky obdivuhodný tanec i humor, našlápnutou energii a hlavně radost z těla a pohybu.

 

Metamorphose
Ze tmy se zrodí žena – má plné ženské křivky. Tanečnice Judith Olivia Manantenasoa připravila intimní sólo, které se, jak sama na diskusi přiznala, v průběhu let vyvíjelo až mu nakonec musela změnit jméno na Metamorphose – proměnu.

Je oděná do variabilních šatů, vyrobených z šátku a strečové látky. Jejich způsob využití v performanci není nepodobný tomu z Let me change your name. Tanečnice vytahuje šaty nad hlavu, takže se její tvář schová. V jedné chvíli z nich vytváří šátek přes hlavu a když se nahrbí na chvíli mi připadá jako vypravěčka, která nám povídá příběh. A potom šaty také svlékne, až jí zůstane jen sukně. Stěžejní je pak její práce s nahými zády. Nasvícené lopatky a paže, svaly zad, u ní působí naopak chlapecky až mužsky. Má pevná ramena, rukama hněte kůži na zádech. Oproti korejským tanečnicím je černošská performerka spojená s elementem země. Když skáče vzhůru a ňadra jí nadskakují v prostoru, je to spíše o dopadu než o letu. Stejně tak její postoj je často rozkročený, vztahuje se k zemi, zatímco paže masírují prostor.

Jako bychom nahlíželi do jejího pokoje nebo duše. Hudba modeluje atmosféru privátního dialogu. V pološeru, často i ve tmě se setkáváme se ženou hledající, ženou těhotnou i ženou v rozpuku. Světlo odděluje etapy její cesty. Až se v závěru objeví úplně nahá. Vidíme jen její obrysy, jak se pohybuje za pruhem světla na zemi okolo sítě s kolíčky na prádlo. Jak kdyby to byla žena chycená do pavoučí sítě. Kolíčky umisťuje na své tělo lesknoucí se potem. Ty se nakonec stávají symbolem její cesty. Když na závěr odpadávají z jejího těla a do ticha a do tmy slyšíme jen zvuk jejich padání na zem, je to jako bychom se ocitli na konci, která bude možná pokračovat úplně jinak. 

Let Me Change Your Name
Choreografie: Eun-Me Ahn
Tančí: Eun-Me Ahn, Jihye Ha, Hyekyoung Kim, Jeeyeun Kim, Seunghae Kim, Hyunwoo Nam, Sihan Park
Hudba: Young-Gyu Jang
Kostýmy a scénografie: Eun-Me Ahn
Světelný design: Andre Schulz

Métamorphose
Choreografie: Judith Olivia Manantenasoa
Tančí: Judith Olivia Magpayo Manantenasoa
Světelný design: Volahasiniaina Linda Angelica
Živá hudba: Benoît Mardelle (elektronická hudba a bubny), Bruno Lasnier (elektrická kytara)
Skladatel: Benoît Mardelle
Skladba: metamorphose#2014
Produkce: YODINE Produções

Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy. 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?