Menu

Citlivé a živé ženské orgány na Letní Letné

Citlivé a živé ženské orgány na Letní Letné
foto: Patric Fabre

Na plakátu k inscenaci Portés des femmes francouzské akrobatické skupiny Project PDF jsou vyobrazeny květy a plody připomínající ženské pohlavní orgány. Intimita ženského těla i duše je také hlavním tématem inscenace, která otevírá dveře společenských tabu ženského světa. Kojit, být lovena muži, užívat nebo zneužívat svoje tělo jako objekt, být součástí stáda … jednotlivá témata skupina zpracovává ve skečích, které jsou trefné a nedusí. Agitaci totiž tvůrci vždy zvládnou včas odlehčit interakcí s divákem, snovými pohybovými pasážemi a jednoznačně humorem. Až se někdy může zdát, že si právě z vypjaté feministické rétoriky umělkyně spíše utahují…

V první scéně přibíhá na jeviště žena v kostýmu nevěsty. „To není dnes. Je to zítra,“ říká jí její těhotná kamarádka a bere ji do náruče. V tom ale samozřejmě začne rodit. Za chvíli už je na scéně sedmnáct akrobatek s vycpanými bříšky. Všechny hromadně dýchají a švitoří: “Jak se bude jmenovat?“ „Eliška. Jiřina.“ A za chvíli už pobíhají s „narozenými“ plyšovými opicemi a volají na sebe: „Jé ten je krásný, podobný tatínkovi.“ Vtip je zde spíš hrniční nadsázkou a černým humorem. Když se akrobatky s vycpanými pupíky (a pozor, některé opravdu těhotné) začnou přehazovat, ohýbají se do mostů a nosí se na ramenou – zkrátka dělají všechno, co by těhotné dělat neměly, možná se přirozeně trochu leknete. A co potom při scéně, kdy si do pupíků vrtají vrtačkou a hihňají se u toho? Kdo z žen se v těhotenství nebál, že mu někdo prudce narazí do bříška.

Převažuje nálada ženského divočení, jako když se skupina dívek vydá na výlet a utrhne se ze řetězu. Chuť bláznit se performerkám daří přenést i do hlediště. Prochází mezi diváky - jedna z nich si například posadí červené brýle na tvář, přes kterou má přehozené vlasy a vypadá jako nějaký chlupatý freak. Jinou dívku posílají ostatní akrobatky jako frontmana na koncertu do řeky rukou diváků. Takže je doslova zvednou ze židle… Rozverná atmosféra se také ale občas zklidní, a to zejména v pohybových pasážích, které ocení milovník inscenací současného tance a elegantních linií ženského těla. Na potemnělém jevišti jsou nasvětlena jen nahá ňadra dívek, které rozeseté stojí na jevišti. V dalším obrazu se v černých přiléhavých podprsenkách a šortkách dívky zdvihají do výšky, aby předvedly sekvence stojek na rukou nebo vytvořily lidskou věž. Ukázat nejvychytanější akrobatické triky tu ale není hlavním záměrem. A kdo je čeká, bude asi zklamán. Spíše se tu jde po tom - CO a JAK – tedy po tématu a způsobu zpracování.

Jak dílo graduje, je stále divočejší a více připomíná výjevy z dekadentní severské kinematografie třeba od Larse von Triera (vzpomněla jsem si i na britský film Humr) pohybující se na hranici fantasmagorických snů a výtvarných performancí. Kostýmy jsou pestřejší, provokativnější a bláznivější. Polonahá dívka se dynamicky pohupuje nahoru a dolů tak, aby se červené střapce umístěné na jejích bradavkách lascivně a zároveň komicky roztočily. Poukazuje se tak na vnímání ženského těla jako objektu, se kterým se dá dělat cokoli. Nechybí ani stand upy s mluvenými pasážemi, které poukazují také na někdy pokřivený vztah ženy ke svému vlastnímu tělu jako hmotě. „Dotýkáš se jich, žužláš je, holíš je, modeluješ je … citlivé a živé orgány,“ hlásá do publika dívka, které má na prsu naraženou odsávačku a cucá své vlastní mléko. A dokončuje svůj monolog: „Dřív jsem se za ně styděla, teď už je ukazuju úplně všude.“

Dívky probíhají nahaté po čtyřech jako ovce honěni lovcem s puškou a divákovi se nabízí pohled na ženu lovenou jako bezcennou oběť – jednu ze stáda. Objevuje se tu i osoba na podpatcích s obří sekyrou. Do bizarního reje pomateně přibíhá i současná francouzská kulturní atašé v Praze, která celou show uváděla na úplném začátku a poukazovala mimo jiné i na to, jak je dílo odvážné.

Zda jde o dílo feministické pro mě zůstává otázkou. Každý má tu hranici asi někde jinde. Rozhodně je to dílo feminní. Vidět na scéně sedmnáct žen v pohybu, to už je samo o sobě zážitek. A tak na něj jděte i pokud zrovna nedisponujete květem orchideje, oloupanou polovinu šťavnatého pomeranče, zkrátka citlivými a živými ženskými orgány.

Projet.PDF
Portés de Femmes
režie: Baes Virginie
hudba: Aquaron Fanny
kostýmy: Bourigault Noémie
světelný design: Cozic Maiwen

 

Markéta Faustová

Redaktorka webu a časopisu Taneční zóna. Absolvovala divadelní vědu na Univerzitě Karlově. K tanci má blízko nejen teoreticky – intenzivně navštěvuje různé tanečník kurzy a workshopy a také působila jako manažerka s Vertedance Company. Pracuje jako PR manažerka kulturních projektů v agentuře 2media.cz. Vede hodiny flow jógy. 

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?