Menu

Cirkopolis – Bytový cirkus i zrzavý muž na podstavci

Cirkopolis – Bytový cirkus i zrzavý muž na podstavci
foto: David Konečný

Sedmý ročník mezinárodního festivalu nového cirkusu Cirkopolis pořádaným Cirqueonem – centrem pro nový cirkus a Palácem Akropolis, je za námi. Diváci mohli v sedmi festivalových dnech shlédnout představení od pěti zahraničních souborů a dvě domácí produkce. Pořadatelé navíc v doprovodném programu festivalu nabídli tři workshopy (čínské tyče, žonglování a akrobacie) vedené zahraničními hosty.

Letošní ročník festivalu zahájila neobvyklá, bytová cirkusová inscenace Se Prendre. Duo kanadských akrobatů Claudel Doucet a Coopera Lee Smithe tématizovali partnerství Nabídli divákům intimní vhled do jednotlivých fází milostného vztahu. Vše začíná v jednom z Vinohradských bytů. Přibližně patnáct diváků se vydává na cestu za intimní zpovědí a stávají se tak tichými svědky každodenních radostných i tíživých momentů. Od první chvíle, prvních banálních otázek („Jakou máš rád barvu?“; „Umíš plavat?“; „Máš sourozence?“), které jeden z dvojice vyslovoval mnohdy v krkolomných akrobatických pozicích, si diváky dvojice získala svou zdánlivou obyčejností. Postupně akrobaté diváky provedli celým bytem, přičemž v každém z pokojů odkrývali další zákoutí jejich vztahu. Tvůrci vytvořili intimní atmosféru, minimalizací bytového vybavení (krom několika židlí, kuchyňského stolu, postele a pár květin, byl byt prázdný) a syrovým osvětlením, většinou z jednoho reflektoru.  Dynamický závěr jen završil nevyhnutelné směřování inscenace. Z bytu přesyceného emocemi bylo potřeba vyjít ven do deštivé noční ulice a vydechnout.

Zcela jinou atmosféru a styl vnesla na festival inscenace Huitième Jour / Osmý den francouzské skupiny akrobatů a žonglérů LA MOB À SISYPHE. Trojice tvůrců, kteří vzešli z cirkusové školy Le Lido v Toulouse, si pohrávali s diváckým očekáváním, pozorností a trpělivostí. Na jevišti Paláce Akropolis přenesli obývací místnost a předsíň bytu, sdílenou třemi muži. Po zdlouhavém úvodu (který ale pravděpodobně patří do absurdního bezčasí příběhu), byla divákům odhalena tajná místa (v útrobách květiny, či ve skrytu ušáku), která jsou ostatním spolubydlícím skryta. Krom této výchozí situace, rozehrála trojice pomocí nonverbálních prostředku s prvky pozemní akrobacie a žonglování, sérii absurdních situací (hrneček s kávou a neustále padající lžičkou, házení s vyšroubovanou žárovkou) které postupně směřovaly k nechtěné demolici bytu a tím i jejich sil a vztahů. Krom zmíněných akcí, bylo představení plné čekání a ticha. V hlavě mi nejvíce utkvěl obraz tří performerů, kteří sedí na kolem malého stolku a čekají. Diváci sedí naproti nim a čekají na sebemenší pohyb, který ale dlouho nepřichází. Vrací mne to k názvu inscenace „Osmý den“. Sedmý den Bůh odpočíval… a co bylo ten osmý? Nic…

Ve třetí festivalové inscenaci s názvem STATIC se publiku přestavil nizozemský umělec, s pseudonymem Monki (vlastním jménem Benjamin Kuitenbrouwer). V inscenaci nepracuje s klasickým kukátkovým hledištěm, ale diváky usazuje do dvou elevací naproti sobě a s oběma stranami často interaguje. Ve vnitřním prostoru si performer připravil dvě čínské tyče (jeho hlavní disciplínu), gramofon s deskami, staré televizní obrazovky a Game boy. Hra se staromódními technologiemi tvořila primární rámec inscenace – vzpomínky na dětství/dospívání. Sympatický a usměvavý umělec, ve kterém nebylo těžké vidět rošťáckého puberťáka, diváky vrátil v čase do dob dospívání. Se zápalem malého kluka podělil o zásadní momenty jeho dne, například, jak překonat těžký level hry Super Mario na Game boy. Hru si Monki nejprve zahrál a vzápětí tuto „skákačku“ převedl na scénu. Se svou akrobatickou mrštností byl schopen překovávat imaginární herní příkopy, přeskakovat příšery a sbírat bonusové body. Inscenace vrcholí scénou školního plesu (tanec s vysněnou spolužačkou na diskotéce), obsahoval i pestrou hudební stránku. Monki se v průběhu celé inscenace uchyloval k elektrické kytaře a mikrofonu a průběžně si nahrával hudební podkres. Velmi příjemné festivalové představení skončilo (nebo se spíše překlenulo) do přátelského posezení s Game boyem a rozlévanou Fantou.

Velmi očekávanou událostí se pro publikum festivalu Cirkopolis stala inscenace Alexandera Vantournhouta Red Haired Man. Vantournhout se na festival vrátil po úspěšné inscenaci ANECKXANDER, kterou spolu s dramaturgyní Bauke Lievens vytvořili jako výstup dlouhodobého výzkumu hranic cirkusu a proporcí performerova těla. Hlavním inspiračním zdrojem inscenace Red Haired Man byla tvorba ruského surrealistického spisovatele Daviila Charmse. Vantournhout spolu s dalšími třemi interprety přenesl na jeviště absurdno, rytmus a vtip Charmesových textů. Na bílé scéně, s černobílými kostýmy a skromnými rekvizitami (pár židlemi, velkým stolem, jednou krabicí a velkým kusem látky), vytvořili působivou podívanou. Inscenátoři díla na pomezí tance, cirkusu a divadla, kladli důraz na rytmus, patrný nejen v pohybových a mluvených částech, ale i v celkové gradaci inscenace. Zrzavý muž stojí na oslavném podstavci a je po slovním zpochybnění vysvlečen, dekonstruován a z podstavce padá. Dalším silným motivem inscenace je repetice. Na počátku jasná pohybová struktura je při repetici divákem rozložena na části a opět skládána v nové perspektivě. Nečekaný magický výstup si na závěr pohrál s divákovou pozorností a očekáváním, které bylo naplňováno a v další chvíli okamžitě bořeno. Performaři vystavěli „dokonalý“ trik se zmizením osoby na scéně, která se ale hned poté nechala spatřit a celá iluze se zbořila. Tímto vrstvením a variacemi zmíněných scén, vytvořili tvůrci mnoho komických momentů, které byly svou bezprostředností publikem vřele přijaty.

Posledním zahraničním hostem byl, i tentokrát festivalovému publiku známý, soubor Compagnie Ea Eo, který na Cirkopoli vystoupil již v roce 2016 s inscenací All the Fun. Na letošní ročník přijeli s projektem How to welcome the Aliens, ukázce uvítací ceremonie pro mimozemskou civilizaci. Diváci při vstupu do sálu dostávají od tvůrců uvítací drink (šampaňské nebo limonádu) a ukázka ceremonie začíná. Nutno podotknout, že tato inscenace, od těch předchozích, zcela vybočuje estetikou scénografie. Jeviště je plné barevných balonků, blikajících barevných neonových světel. Scénu doplňují křiklavé kostýmy pastelových barev s flitry. Inscenátoři vycházejí z jasného konceptu – vytvořit materiál pro mimozemskou civilizaci, ze kterého vyčte, jak moc je pro lidstvo důležité žonglování. Inscenace tedy představovala jakýsi průřez neobvyklými žonglérskými technikami a triky. Jednotlivá čísla byla zaznamenána na video kazetu a část pásky byla vložena, spolu s žonglérskými míčky a dalšími materiály, do uzavíratelné sklenice. V rámci osvěžujícího závěru inscenace všichni diváci vyšli ven ze sálu Akropole a v bezprostřední blízkosti Žižkovské věže, měl každý možnost napsat mimozemské návštěvě vzkaz. Všechny krátké pozdravy performaři vložili s ostatními materiály do sklenice, kterou umístili do připravené díry a zasadili nad ní strom.

Sedmý ročník mezinárodního festivalu Cirkopolis se i letos ukázal jako velmi cenná platforma pro alternativní odvětví nového cirkusu. Ta si již nyní vybudovala svou pevnou diváckou základnu. Svým dramaturgickým výběrem organizátoři jistě potěšili diváky toužící po inscenacích příběhových, ale i lyričtějších. Ani v jednom případě se nejednalo o velkou show plnou okázalých triků, po kterých ruce bolí od potlesku. Pořadatelé festivalu se možná snaží prezentovat i jiný možný výklad nového cirkusu. Mnohdy niternější, ale kladoucí větší nároky na diváka. Nezbývá si než přát, aby se festival vracel v aktuální síle každý rok.  

Claudel Doucet a Coopera Lee Smithe – Se Prendre
Spoluautorka a účinkující: Claudel Doucet
Spoluautor a účinkující: Cooper Smith
Dramatik: Félix-Antoine Boutin
Scénograf: Étienne René-Constant

LA MOB À SISYPHE - Huitième Jour / Osmý den
Hrají: Raphaël Milland, Cochise Leberre, Idriss Roca
Light design: Louise Bouchicot
Umělecká spolupráce: Benjamin de Matteis et Dominique Habouzit

Monki - STATIC
Autor a interpret: Benjamin MONKI Kuitenbrouwer
Nepostradatelná: Cathrine Lundsgaard Nielsen
Umělecká spolupráce: Lucho Smit
Světla: Carine Gérard

Alexandera Vantournhout - Red Haired Man
Koncept a choreografie: Alexander Vantournhout
Hrají: Winston Reynolds, Axel Guérin, Ruben Mardulier/Antoni Androulakis, Alexander Vantournhout
Dramaturg: Kristof van Baarle
Choreografická spolupráce: Anneleen Keppens
Divadelní kouč: Jan Steen
Outside eyes: Lili M. Rampre, Esse Vanderbruggen
Nová magie: Tim Oelbrandt

Compagnie Ea Eo - How to welcome the Aliens
Autoři a interpreti: Eric Longequel et Jay Gilligan
Výtvarná spolupráce: Johan Swartvagher
Sound design: David Maillard
Light design, scénografie: Josefin Hinders/ Thibault Condy
Režie: Thibault Condy

Kateřina Korychová

Bakalářské studium ukončila na oboru Divadelní věda na FF UK prací Dramaturgie českého nového cirkus – Tvorba Elišky Brtnické v roce 2019. V současné době pokračuje v navazujícím magisterském studiu na katedře Divadelních a filmových studií na FF UP. Praxi získává psaním recenzí a textů pro internetový magazín Taneční aktuality, Cirqueon – centrum pro nový cirkus a Divá báze. V roce 2019 se stala součástí elévského programu Českého rozhlasu a kulturní sekce studentského radia UP AIR.

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?