Mimjové – Boj o oči

Foto: František Kortn

Cir­ku­so­vý sou­bor Losers Cirque Com­pa­ny se pro­kles­til ke své vlast­ní domov­ské scé­ně. Boj to nebyl jed­no­du­chý. Krom veš­ke­ré prá­ce spo­je­né s ote­ví­rá­ním a rekon­struk­cí diva­dla, se jim do ces­ty při­plet­la pan­de­mie koro­na­vi­ru. Slav­nost­ní ote­vře­ní bra­nic­ké­ho diva­dla Bra­vo! muse­lo vede­ní odlo­žit z plá­no­va­né­ho břez­na na září. Před­sta­ve­ní, kte­rým sou­bor zahá­jil čin­nost, mělo v tom­to kon­tex­tu hned v něko­li­ka rovi­nách sym­bo­lic­ký nádech. Sta­la se jím pre­mi­é­ra insce­na­ce Mimjo­vé, kte­rá je mimo jiné o trpě­li­vos­ti, poko­ře, boji a spojenectví. 

Jed­ná se o prv­ní tvůr­čí spo­je­ní Losers Cirque Com­pa­nyRadi­ma Vizváry­ho, urče­né pře­de­vším pro dět­ské pub­li­kum. Už jen z toho­to kro­ku, lze vyčíst mno­ho o budou­cím dra­ma­tur­gic­kém smě­řo­vá­ní diva­dla. Spo­je­ní nové­ho cir­ku­su a pan­to­mi­my má totiž diva­dlo Bra­vo! uve­de­no pří­mo v pod­ná­zvu. Domov­skou scé­nu má zde nejen sou­bor Losers Cirque Com­pa­ny, ale prá­vě i před­ní čes­ký mim Radim Vizvá­ry. Vyčle­ně­ním pro­sto­ru na rodin­né pro­duk­ce (je s nimi počí­tá­no kaž­dou nedě­li odpo­led­ne) uči­ni­lo vede­ní diva­dla vel­mi tak­tic­ký krok k zapl­ně­ní poptáv­ky po dopo­sud chy­bě­jí­cí diva­del­ní scé­ně v Bra­ní­ku. Pokud lze vyná­šet sou­dy po jed­né insce­na­ci (nyní budu vel­mi trou­fa­lá), byl to po prag­ma­tic­ké, ale i umě­lec­ké strán­ce dob­rý tah.

Vol­ným aso­ci­a­cím insce­na­ce Mimjů s fil­mem Kung Fu Pan­da se nedá ubrá­nit již při porov­ná­ní pla­ká­tů. Insce­na­ce je barev­nou a výprav­nou podí­va­nou, kte­rou dra­ma­tic­ky dotvá­ří boha­tý audi­tiv­ní pod­kres. Hlav­ní posta­vou je mis­tr bojo­vé­ho (totiž „mimo­vé­ho“) umě­ní, jehož před­sta­vu­je sám reži­sér Radim Vizvá­ry. Jeho domi­nan­ce netkví jen v pří­bě­hu, ale pře­de­vším po výra­zo­vé a tech­nic­ké strán­ce. V kaž­dé scé­ně doka­zu­je mis­tr­ně zvlád­nu­tou tech­ni­ku, kte­rá dovo­lu­je sro­zu­mi­tel­ně a suges­tiv­ně vytvá­řet malá nepa­tr­ná intim­ní ges­ta i vel­ké bojo­vé scé­ny jen za pomo­ci své­ho těla. Učed­ní­ky toho­to mis­tra se stá­vá tro­ji­ce z Losers Cirque Com­pa­ny – Maty­áš Ram­ba, Mates Pet­rákJin­dřich Pan­ský. Ti do insce­na­ce vná­ší vizu­ál­ně půso­bi­vé akro­ba­tic­ké prv­ky a sym­bo­li­ky pohád­ko­vé­ho čís­la tři. Celý pro­ces výcvi­ku nových bojov­ných mimů zahr­nu­je uče­ní se bojo­vé cho­re­o­gra­fie, ale i základ­ní mimo­va­cí tech­ni­ky (v nad­sáz­ce se zde obje­vu­je i popu­lár­ní ztvár­ně­ní nevi­di­tel­né zdi či chůze na mís­tě). Nut­no podotknout, že všech­ny scé­ny, jsou pod­po­ře­ny pří­sluš­ný­mi repro­du­ko­va­ný­mi zvu­ky (bojo­vé výpa­dy jsou až fil­mo­vě ozvu­če­ny zvý­raz­ně­ním švi­hů a ran). Když se výcvik chý­lí ke kon­ci, obje­ví mis­tr ve svých učed­ní­cích mimo­řád­né schop­nos­ti, kte­ré se pro­mí­ta­jí do růz­ných zví­řat (opi­ce, med­věd, lev). Ten­to aspekt je násled­ně plně vyu­žit v závě­reč­ném boji se zlou panov­ni­cí (v alter­na­ci Van­da Hyb­ne­ro­vá, Anna Polív­ko­váIre­na Kris­te­ko­vá), kte­rá svý­mi nad­při­ro­ze­ný­mi schop­nost­mi kra­de lidem zrak.

Závě­reč­ný sou­boj pat­ří nejen k pří­bě­ho­vé­mu ale i vizu­ál­ní­mu vrcho­lu. Před divá­ky se napo­sled zje­ví zlá panov­ni­ce, kte­rá se po celou dobu pohy­bu­je jako nad­při­ro­ze­né stvo­ře­ní v roz­měr­né kon­struk­ci. Na sobě má růžo­vé objem­né šaty, kte­rý­mi zakrý­vá pojízd­nou kon­struk­ci. Nejdě­si­věj­ším mód­ním doplň­kem je dlou­hý náhr­del­ník z vytřeš­tě­ných očí a tma­vé brý­le slo­že­né hned z něko­li­ka očních párů. Ve vel­mi dra­ma­tic­kém boji s mim­ji, při kte­rém zní dyna­mic­ká hud­ba a děsi­vý smích zlé panov­ni­ce, se boju­je se jed­nak silou (akro­ba­tic­ké pasá­že, boj s vel­ký­ma oči­ma v podo­bě vel­kých akro­ba­tic­kých míčů), ale také mystic­ky (když vše selže, obje­ví se na scé­ně bojov­ní­ci ve svých zví­ře­cích podobách).

Díky pou­ta­vé­mu pří­bě­hu s boha­tým vizu­á­lem, je insce­na­ce pro dět­ské pub­li­kum vel­mi atrak­tiv­ní. I přes množ­ství barev, zvu­ků a efek­tů, kte­ré jsou zavr­še­ny zje­ve­ním obrov­ských nafu­ko­va­cích zví­řat, nepů­so­bí insce­na­ce prvo­plá­no­vě či pod­bí­zi­vě ani pro dospě­lé­ho divá­ka. Nao­pak. Vzbu­zu­je oče­ká­vá­ní, kam se spo­lu­prá­ce Losers Cirque Com­pa­ny a Radi­ma Vizváry­ho bude ubí­rat dál. Insce­na­cí Mimjo­vé nazna­ču­je, že se diva­dlo Bra­vo! sta­ne nedíl­nou sou­čás­tí čes­ké novo­cir­ku­so­vé scé­ny, kte­rá při­ne­se pro­po­je­ní pan­to­mi­my a cir­ku­su i v tvor­bě pro dět­ské diváky.

Diva­dlo BRAVO!
Mimjo­vé
Režie: Radim Vizváry
Scé­nář: Matěj Ran­dár, Radim Vizvá­ry, Petr Horníček
Dra­ma­tur­gie: Matěj Randár
Hud­ba: Ivo Sedláček
Kos­tým­ní výtvar­ník: Marek Cpin
Scé­no­gra­fie: Petr Horníček
Light design: Micha­el Bláha
Zvuk: Karel Mařík

Publikováno
V rubrikách Recenze

Od Kateřina Korychová

Bakalářské studium ukončila na oboru Divadelní věda na FF UK prací Dramaturgie českého nového cirkus – Tvorba Elišky Brtnické v roce 2019. V současné době pokračuje v navazujícím magisterském studiu na katedře Divadelních a filmových studií na FF UP. Praxi získává psaním recenzí a textů pro internetový magazín Taneční aktuality, Cirqueon – centrum pro nový cirkus a Divá báze. V roce 2019 se stala součástí elévského programu Českého rozhlasu a kulturní sekce studentského radia UP AIR.