Od roku 1999 je tvorba tanečnice Terezy Ondrové spjata s prostory divadla Ponec. Na jevišti prožila své taneční začátky, úspěšné experimentální instalace, ale i neúspěchy způsobené zdravotními komplikacemi. S divadlem si vytvořila natolik osobní vztah, že začala pátrat po jeho minulosti a po jeho částech skrytých pod povrchem viditelného. Co se skrývá v podloží divadla, ale i našeho těla se pokouší… Pokračovat ve čtení Odvážné praxe a tělesné zkušenosti žen v performativním umění III.: BioGEOchoreography a o času nestability v době klimatické krize:
Rubrika: Recenze
Odvážné praxe a tělesné zkušenosti žen v performativním umění II.: Feministická politizace v praxi
Mezi prvními třemi zahajovacími performancemi 10. ročníku Bazaar Festival můžeme vysledovat společný znak poznávání, vycházejícího z uměleckého výzkumu. Jednotlivé umělkyně se ve svých performancích dotýkají témat mocenských vztahů, vedených válkách, klimatické krizi nebo postavení žen ve společnosti. Performerky spojuje tělesná zkušenost, z níž čerpají a předávají získané poznatky prostřednictvím scénického umění, které splňuje leitmotiv letošního festivalu – odvážné praxe.… Pokračovat ve čtení Odvážné praxe a tělesné zkušenosti žen v performativním umění II.: Feministická politizace v praxi
Odvážné praxe a tělesné zkušenosti žen v performativním umění I.: Kybernetická říše elfů
Mezi prvními třemi zahajovacími performancemi 10. ročníku Bazaar Festival můžeme vysledovat společný znak poznávání, vycházejícího z uměleckého výzkumu. Jednotlivé umělkyně se ve svých performancích dotýkají témat mocenských vztahů, vedených válkách, klimatické krizi nebo postavení žen ve společnosti. Performerky spojuje tělesná zkušenost, z níž čerpají a předávají získané poznatky prostřednictvím scénického umění, které splňuje leitmotiv letošního festivalu – odvážné praxe.… Pokračovat ve čtení Odvážné praxe a tělesné zkušenosti žen v performativním umění I.: Kybernetická říše elfů
Potkat lišku uprostřed Vršovic
Dvaadvacátý ročník festivalu nového divadla Malá inventura se pomalu chýlí ke konci. Co přinesl? Přes třicet projektů – od imerzivní divadelní inscenace Climax uskupení Pomezí, přes intimní zpracování nezveřejněných deníků Petra Lébla režisérky Daniely Špinar (Objal mě Bůh a nic), či zeleninový balet Louskáček, který mohli diváci a divačky shlédnout již na loňském loutkářském festivalu Spectaculo Interese, po PerformanceBus, který vzal… Pokračovat ve čtení Potkat lišku uprostřed Vršovic
Akram Khan Company: Jungle Book Reimagined
V květnu letošního roku bude moci české diváctvo po deseti letech shlédnout produkci Akram Khan Company. Ve světě blízké budoucnosti vrávorá na rozbouřené hladině vor. Na útěku z vlasti zpustošené vlivem klimatických změn brázdí zoufalá rodina moře, a v jeho vlnách se zmítá malá černá tečka: Mauglí. Příběh o ztracené dívce, jejích přátelích Baghírovi a Balúovi, který všichni dobře… Pokračovat ve čtení Akram Khan Company: Jungle Book Reimagined
Rovnováha pohybu. Podzimní fáze 4+4 dní v pohybu
Podzimní část letošního ročníku 4+4 dny v pohybu opět, podobně, jako jarní, přesvědčila pečlivě zváženou dramaturgií, a ve dnech 6. – 14. 10. nechala rezonovat jak ekologická, tak politická témata, a to mnohdy palčivěji, než byl zřejmě zájem dramaturgů festivalu. Palestinská performerka Samaa Wakim v inscenaci Losing it zkoumá, jak život v Gaze ovlivňuje její identitu. Bohužel pro ni i pro pražské publikum… Pokračovat ve čtení Rovnováha pohybu. Podzimní fáze 4+4 dní v pohybu
Konec hraní na indiány
k performanci K prameni Jakuba Gottwalda a kol. Amerika je země neomezených možností, říká se. Amerika je symbol svobody, říká se, a pro jistotu si to připomíná třiadevadesátimetrovou sochou u břehu. Americký sen má své vlastní heslo na wikipedii. Ale taky je to země, v níž v celku poklidně, podle svého, v souladu se svou krajinou, se svými bohy, duchy, mýty a rituály, žili… Pokračovat ve čtení Konec hraní na indiány
Horizont události
Taneční, lépe řečeno performativní řada inscenací na repertoáru přední pražské scény Studio Hrdinů má vazbu na festival NORMA, akci soustředěnou kolem vyhraněného vkusu, osobnosti uměleckého ředitele a dramaturga domu Jana Horáka. V roce 2021 pozval do Veletržního paláce v rámci festivalu pozoruhodné sólo Jumpcore polského performera a choreografa Pawła Sakowicze. Ten v poslední novince končící sezony zahalil Studio Hrdinů do… Pokračovat ve čtení Horizont události
Hladiny PQ
Etiketou letošního ročníku Pražského Quadriennale byla vzácnost – RARE. Široká rozkročenost tématu umožnila naplnit i původní význam latinského adjektiva rarus: „široce rozprostřený“. Chilská instalace vzpomínala na zesnulé učitele během COVIDu, vedle thajského trhovského spektáklu oddechovaly francouzské „vnitřnosti“ města z písku. Archeologií scénografie vás provázelo filipínské karaoke – nejvzácnější na letošním quadriennaále totiž bylo sdílení a „lumbung“ –… Pokračovat ve čtení Hladiny PQ
Podání ruky aneb Etika performativity
V letošním roce slaví brněnská Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického svých třicet let existence. Již od jejího zrodu se v ní utvářel okolo akčního umělce Tomáše Rullera ateliér, který zprvu dostal pojmenování Ateliér videa a multimediální animace. Ruller figuroval v pozici asistenta, vedoucím ateliéru byl vizuální umělec Radek Pilař (1931 – 1993), autor ikonického Rumcajse a významná osobnost českého výtvarného umění… Pokračovat ve čtení Podání ruky aneb Etika performativity