Menu

Rok plný lidských překvapení

Rok plný lidských překvapení
foto: archiv ALT@RT

Přesně před rokem se Studio ALTA rozšířilo o Halu 23 i tzv. "sdílený obývák". Stalo se dějištěm spousty důležitých věcí, týmu Studia ALTA vynesl cenu České divadelní DNA a prostor má vlastní kočku. Jako na "velká lidská překvapení" se dívá na projekt po prvním roce spuštění jeho vedoucí Lucia Kašiarová .

Rozšířili jste se přesně před rokem. Je nějaký konkrétní projekt, na který jsi opravdu hrdá, že se vám tady ve Studiu ALTA podařil realizovat?
Ani to není tak konkrétní projekt, jako spíš to, že jsem úplně v šoku a překvapená, že se nám podařilo vybudovat komunitní místo, kde se potkává hodně lidí a cítí se tady dobře. Vzpomínám si, že když jsme haly otevírali, bála jsem se, že tady zůstaneme sami a nikdo sem nebude chodi. Prostor žije plnohodnotně každý den od rána do večera a potkávají se taky kolem oběda lidi pracující na zkušebně, odpoledne děti a večer je tu vždycky nějaká akce. Je příjemné vidět, že to, co jsme se snažili dělat osm let před tím ve dvou halách, to znamená propojovat lidi od umění s obyvateli běžně navštěvující Studio ALTA, se najednou povedlo dotáhnout ještě dál. Je to místo, které spojuje, kde si může kdokoliv posedět a nikdo ho nebude nutit něco dělat nebo naopak, pokud jsou kreativní, tak mají možnost za námi přijít a sami zorganizovat nějakou akci.

Navíc se ukázalo, že v umělecké sféře podobný prostor v Praze chyběl. Málokdy se stane, že by v několika zkušebnách soustředěných do jednoho místa pracovalo paralelně víc skupin, které by se za normálních okolností nikdy nepotkaly, možná na nějakém festivalu jako je Česká taneční platforma nebo Tanec Praha. Mám pocit, že to mají soubory rády a začaly se navzájem i jinak vnímat. Komunikují, zajímají se o sebe navzájem, chodí si na premiéry, protože byli u procesu vzniku, zvou se na premiéry, protože o nich mluvili u polévky na obědě.

Je to neviditelný, nevyčíslitelný a velmi důležitý efekt.

Máš tedy pocit, že se komunita kolem Studia ALTA rozrostla i během tohoto roku?
Nemůžu úplně říct, že je to přímo naše komunita. Lidi sem chodí, ale nevím, jestli kvůli tomu, že je to Studio ALTA. Myslím si, že je to kvůli tomu místu a ne, protože by to byla nějaká značka. Jsme neutrální prostředí. Chodí sem asi, protože to nepatří nám, ale jim. Člověk přijde třeba na Jatka78 a tam jasně ví, co je to za místo. Tady to tak není a já jsem na to hrdá.

Když jsme u těch Jatek... Máš pocit, že by to vaše rozšíření ještě zvětšilo váš komunikační dosah s ostatními divadly v Holešovicích i mimo ně?
To naše slovo se možná trochu zvedlo, ale doufám, že to není tím, že máme větší prostor. Věřím, že hodnota nespočívá vtom „že čím větší jsi, tím větší máš slovo“. Spíš si myslím, že je to výsledkem dlouhodobého procesu, protože s Alfrédem ve dvoře, Poncem, Jatkami78 i Studiem Hrdinů stále živě komunikujeme. Vedou to lidé, kteří chtějí stejně jako my, abychom byli otevření komunikaci, navzájem se pozitivně ovlivňovali a nebyli jenom bohapustou konkurencí.

Všiml jsem si, že přitahujete spoustu festivalů. Např. Bazaar nebo nyní probíhající Malá inventura si tady zřídila takou „řádírnu“. Je to energií místa?
Festivaly se k nám stahují přirozeně, protože jsme primárně otevření jakékoliv spolupráci. Je to perfektní, že se nebojí, že bychom jim ubírali nějaký prostor nebo brali váhu jejich značce. Například vloni tady probíhaly doprovodné akce České taneční platformy jako networking nebo prezentace umělců. ALTA obývák je primárně místem pro tyto akce určeným a doufám, že pro ně vytváříme profesionální a zároveň přátelské prostředí. Pro mě osobně je největším barometrem Ewan McLaren, který je ve vnímání ALTY a snaze nám pomáhat a spolupracovat neuvěřitelný a vím, že pokud to tak zůstane vím, že jdeme správným směrem.

Chystá Studio ALTA příští rok nějakou veselici?
Veselici přímo ne. Spíš se vzhledem k politické situaci soustředíme na otevírání otázek kulturní, národnostní i náboženské různorodosti. V rámci projektu RespondART po představení diskutujeme s diváky o významu divadla ve společnosti a politické odpovědnosti byť abstraktního umění. Veselit se můžeme kdykoliv.

A ty osobně máš v plánu nějaký projekt jako performka, nejenom „vedoucí“ Studia ALTA?
Pořád o něčem sním. Když se budeme bavit konkrétně, tak připravujeme projekt Potmehút složený ze slovenských tanečníků žijících v Praze a bude pod vedením maďarského Slováka Csabou Molnárem. Půjde o otevřenou forma, ne moc kodifikovanou, která bude vycházet z formy folkloru. Další projekt připravujeme s Peterem Šavelem a Terezou Ondrovou, zatím tomu říkáme Eau de vie. Na to se těším hodně, protože jsem s nimi spolupracovala víckrát, v As Long As Holding Hands a v Boys Who Like To Play With Dolls kde jsem jim dělala konzultanta. Doufám, že to pro nás bude další posun.

Na letošním předávání České divadelní DNA jste jako kolektiv získali cenu za projekt a koncept rozšíření Studia ALTA...
Slovo kolektiv je pro mě velmi důležité a dojímá mě, že se to podařilo, protože když jsme s Petrem Voříškem otvírali první halu 30, vůbec jsem nedoufala, že finančně utáhneme provz a už vůbec jsem nevěřila tomu, že budeme moct zaplatit stálé spolupracovníky. Postupně se ale objevilo spousta skvělých lidí a teď jsme vynikající tým s velkou vzájemnou důvěrou. Je to pro mě malý zázrak, protože v současnosti najít lidi, kteří by za „málo peněz rozjížděli hodně muziky“ moc nenajdeš. Obecně je kolem ALTY spousta lidsky krásných lidí. Například celý rok jsme řešili jak zafinancovat vytvoření odpružené dřevěné podlahy na nové zkušebně v hale 23, tanečníci se tam na zkouškách na betonu hrozně trápili. Nebyli jsme schopní to utáhnout a dodělat do konce. Stala se neuvěřitelná věc. Dvě taneční skupiny řekli, že když to uděláme, tak se složí a podlahu finančně dorovnají. Vychází mi z toho vzájemný benefit. Nejen, že my jsme pro ně, ale o ni pro nás.

Je to pro mě rok ohromných lidských překvapení.

Máte v plánu expandovat dál? Je tady spousta budov, kam by se dalo hypoteticky rozšířit.
To je jasné, že existují vize a hlavně k tomu vybízí samotný areál. Je tady kolem spousta aktivit, lidi sem chodí a místo žije, a představy tady jsou. Nejvíc nás vzrušuje hala vedle, kde má čajovna sklad čajů. Tam by stačilo se probourat z Haly 30 a najednou by tady bylo obrovské divadlo. To není samozřejmě možné a já jsem ráda, že jsme ustáli, čím disponujeme nyní. Musíme zůstat nohama na zemi.

Máte kočku!
Ano, máme ALTA kočku a všichni se s ní fotí. Milují ji děti i dospělí. Každé ráno, když otevřu Facebook, tak je tam příspěvek s naší kočkou. Dodává nám tady pocit domova. Já jsem si sem přinesla v létě, protože jsme ji neměli kam dát na prázdniny a už tu zůstala. Má schopnost najít okamžik, kdy má být performer. Vždycky když nějaká skupina zkouší v Hale 23, celý den je zalezlá a při projížděčce se zvedne, vejde doprostřed, sedne si a je tam tak dlouho jak potřebuje. Ráda ji pozoruji a učím se od ní krotit svoji prchkou povahu a nacházet správný moment, kdy je čas na moji rolu.

Martin Macháček

Editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FFMU v Brně, dlouhodobě spojený se studentskou platformou divadelní kritiky RozRazil online, redaktor Českého rozhlasu Wave, dlouholetý přispěvatel do Divadelních novin a festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."

Login to post comments

Prodej & Předplatné

Log In or Sign Up

Log in with Facebook

Zapomenuté heslo? / Zapomenuté jméno?