Objeví-li se v průběhu sezóny v Praze originální dílo mladého a začínající choreografa v oblasti současného tance, o kterém se mluví, půjde se vší pravděpodobností o absolventa taneční Konzervatoře Duncan centre. Tato úspěšná škola, dítě porevoluční doby, slaví právě teď své 25. narozeniny a zároveň sto čtyřicet let od narození velké americké taneční reformátorky Isadory Duncan.
Od koho vzešel první podnět ke spolupráci se Sidi Larbi Cherkaoui?
První, co jsem od něho viděl naživo, byla Sutra. Líbila se mi a tehdy mě napadlo, že by se naše práce mohla spojit. Vysvětlil jsem mu, jaké jsou naše možnosti jako nezávislého souboru, zejména co se týká finančních podmínek. Velmi brzy jsme přišli na koncept možného propojení tanečníků obou souborů. Nebyla to tedy choreografie na zakázku.
Jak spolupráce probíhala? Dojížděli jste do zahraničí?
Kvůli jeho náročnému programu jsme dojížděli tam, kde zrovna tvořil a pracoval. V prosinci a květnu jsme zkoušeli v Antverpách, v dubnu v Basileji a nakonec v Praze. Každá návštěva měla třeba 10 dní či týden, takže zkoušení dohromady probíhalo standardních 5 týdnů.
Vy jste tančil v úvodní choreografii Faun, která měla původní premiéru v roce 2009. Setkal jste se jako tanečník s tímto baletem v některé z předchozích verzí?
Debussyho hudbu a Nijinského verzi jsem samozřejmě znal, Jiří Kylián na to kdysi vytvořil své jediné dámské sólo, ale tuto verzi jsem viděl až tehdy, když mi ji Larbi poslal na videu. Původně jsem v tomto projektu neměl vůbec tančit. Od začátku jsem spolupráci bral tak, že bude třeba, aby Larbimu někdo asistoval, ale že to bude projekt především pro tanečníky z 420PEOPLE. Že bude vedle premiéry Nomáda uveden i Faun, to nakonec vzešlo z celkového dramaturgického propojení večera.
Jak byste Fauna charakterizoval? Spojením hudby Claudea Debussyho a indického skladatele Nitina Sawhneye se vytváří další rozměr.
Faun, napůl člověk a napůl zvíře se setkává s nadpřirozenou nymfou. Ač je každý „z jiného těsta“, v něčem se potkávají a zároveň objevují. Je v tom jakýsi chtíč, erotika, lidská i zvířecí. Rozdílné světy Fauna a Nymfy se projevují i v rozdílné hudbě Debussyho a Nitin Sawhneye. Tím chtěl Larbi přenést Fauna o 100 let dále, do současnosti.
V druhé části zvané Nomád, který měl na Jatkách v neděli světovou premiéru, jste byl asistentem choreografa. Jakým způsobem Sidi Larbi Cherkaoui pracuje?
Já si nesmírně užil celý zrod, jak si hrál s prostorem na Jatkách, co stále obměňoval a proměňoval. Měl jsem skvělý pocit z toho, že jsme mnoho věcí mohli konzultovat společně. Samozřejmě to byl on, kdo přicházel s nápady a strukturou, do toho jsem nezasahoval, ale byla spousta věcí k řešení v momentě, kdy zrovna nebyl na zkouškách. Pro Larbiho je důležité, aby tanečníci uměli pracovat sami. To je jeho způsob práce, problémy prostorové i pohybové si musí vyřešit mezi sebou. Každý z nich musí být na každou zkoušku perfektně připravený, protože se může stát, že někoho přesune na jiné místo, a není čas, aby si potom taneční teprve začali zjišťovat, co mají kde dělat. Je třeba počítat s obrovskou škálou pohybového materiálu, který jsme měli, být schopen zareagovat a okamžitě ho upravit, nabarvit ho podle momentu, na kterém se zrovna pracovalo. Bylo zajímavé sledovat, jak tento systém nádherně funguje. Tanečníci měli opravdu velkou zodpovědnost.
Choreografie vznikala na zkušebně, nebo Sidi Larbi přicházel s jasnější představou toho, co chce?
Měl představu, jak to dát dohromady, ale například s konečným pořadím jednotlivých scén čekal až do doby, než byla složená hudba. Ta inscenaci dodala velmi jasné kontury, podle toho se už věci jen doplňovaly do celé skládačky.
V choreografii je zobrazena celá řada témat, překvapilo vás některé z nich?
Ani ne, protože jsem mohl sledovat, jak k tomu Larbi přistupuje. Když hledal prvotní téma, chtěl využít vlastních kořenů, ať už se to týká původu, anebo hudby, která ho ovlivnila. Do toho tam jsou použity jeho vlastní improvizované pasáže na piano.
Hodně mluvil o civilizaci jako takové, a o tom, jak si planetu, ale i sebe sami ničíme. Ten apokalyptický nádech Nomáda mi tam zapadal. Je pravda, že závěrečný výjev atomového hřibu mě v první chvíli zaskočil, ale věděl jsem, že má v Nomádovi své opodstatnění. Pár dní před tím jsme si mimo jiné povídali o Muzeu v Hiroshimě.
Nyní máte po úspěšné premiéře, bude možné váš nový kus vidět i dále?
Od začátku jsme projekt koncipovali tak, že pokud se vše povede, měl by zde být potenciál nabízet ho dál, například na mezinárodní zájezdy. Jedním z prvních impulzů, proč jsme si s Larbim sedli, bylo najít pro svoje tanečníky příležitost ke kvalitní práci. Nejen v tvorbě. Premiérou to začíná, ale potenciál se posouvá až v průběhu hraní.
Je možné, že bude vaše spolupráce pokračovat i v dalších projektech?
Vše ukáže čas, ale jsme tomu oba otevření. Všichni jsme si tu práci užili. Jsem přesvědčen, že se naše cesty ještě protknout, byť nic konkrétního zatím naplánovaného není.
