O La Mar s Danou Palou

Foto: Michal Hōr Horáček

Foto: Michal Hōr Horáček

Dana Pala, cho­re­o­gra­f­ka a taneč­ni­ce, žijí­cí stří­da­vě v Pra­ze a ve Špa­něl­sku, při­pra­vu­je dal­ší taneč­ní pre­miéru se svým umělec­kým usku­pe­ním dana pala cre­a­ti­vi­ty. Pre­miéra se usku­teč­ní v sobo­tu 2. pro­sin­ce od 19:30 v Sale­siánském diva­dle na Koby­liském náměs­tí v Praze.

Co je La Mar?
La Mar zna­me­ná ženu i muže. „La“ je ve špa­něl­šti­ně člen žen­ské­ho rodu a „Mar“ (Moře) je špa­něl­sky rodu muž­ské­ho. Tedy samot­ný název říká, o čem před­sta­ve­ní je: o vzta­hu mezi mužem a ženou. V češ­ti­ně by byl doslov­ný pře­klad názvu „Mořa”.

Cho­re­o­gra­fie je vytvo­ře­na na moti­vy známého pří­bě­hu Malá moř­ská víla, jak jsi se jím inspi­ro­va­la a proč?
Krom toho, že se věnu­ji tan­ci, také hod­ně ces­tu­ji. Moje ces­ty vedou hlav­ně do Špa­něl­ska, na Bale­ár­ské nebo Kanár­ské ost­ro­vy. Trá­vím tam vět­ši­nou del­ší dobu, a tak se mohu nechat inspi­ro­vat pří­ro­dou, mořem a jejich ener­gií. Je to už dlou­ho, co jsem si vymys­le­la tako­vou podiv­nou posta­vu, něko­ho mezi ženou a rybou, kte­rá je sou­čás­tí tam­ní­ho moře. Ander­se­no­va pohád­ka o moř­ské víle mi k této vizi dala úžas­ný pod­klad, o kte­rý jsem se moh­la opřít při psa­ní scé­ná­ře. Vytáh­la jsem z celé pohád­ky pou­ze dvě posta­vy, ženu a muže a jejich osu­dy roz­pra­co­va­la jako pří­běh o hle­dá­ní vlast­ní­ho štěs­tí, kte­ré bohu­žel ani jeden z nich nako­nec nena­jde. Pohrá­la jsem si s ori­gi­ná­lem a nevy­prá­vím doslo­va celou pohád­ku. Moje víla nej­pr­ve vábí prin­ce k sobě do moře svým krás­ným hla­sem, a když se jí poda­ří ho při­lá­kat, v posled­ní chví­li ho zachrá­ní, aby se v moři neu­to­pil. Sama se ale tímhle ges­tem chyt­ne do jeho sítě a je vyvr­že­na do svě­ta, do kte­ré­ho nepat­ří, odkud pro ni vede pou­ze jedi­ná ces­ta. To jsou pro mne cel­kem aktu­ál­ní para­do­xy. Je to pří­běh o tou­ze pře­sa­dit sebe nebo něko­ho jiné­ho z jed­no­ho kul­tur­ní­ho pro­stře­dí do dru­hé­ho. Tak­že jsem si ori­gi­nál upra­vi­la po svém.

Před­sta­ve­ní má mezi­ná­rod­ní obsa­ze­ní a zkou­še­li jste hlav­ně v Berlíně. Proč sis vybra­la zrov­na tohle měs­to a jak to přispělo k tvor­bě?
Vlast­ně je to troš­ku navá­zá­ní na mou před­cho­zí větu o pře­sa­ze­ní člo­vě­ka z jed­no­ho kul­tur­ní­ho pro­stře­dí do jiné­ho. Sna­ži­la jsem se tuhle myš­len­ku  ješ­tě více pod­trh­nout. Hle­da­la jsem k sobě taneč­ní­ka, něko­ho kul­tur­ně odliš­né­ho, kdo mlu­ví jinou řečí a nara­zi­la jsem na Enri­ca, kte­rý pochá­zí z Říma a žije v Ber­lí­ně. Setka­li jsme se spo­lu na taneč­ním worksho­pu, kte­rý jsem pořá­da­la ve Špa­něl­sku. Zkou­še­ní jsme roz­dě­li­li na jed­not­li­vé blo­ky v Pra­ze a v Ber­lí­ně a tím jsme se vlast­ně oba doo­prav­dy potý­ka­li s pře­mis­ťo­vá­ním z jed­no­ho mís­ta do dru­hé­ho a s tou­hou se dané­mu svě­tu při­způ­so­bit i v našem živo­tě. Chtě­la jsem, abychom na vlast­ní kůži zaku­si­li poci­ty našich postav, to vytr­že­ní z kon­tex­tu a vykořeněnost.

Berlín ale zrov­na není para­le­lou pro moř­skou kra­ji­nu.
Ber­lín je neu­vě­ři­tel­ně kre­a­tiv­ní mís­to a moc mě inspi­ro­va­lo, tak­že i když nemá moře, jsem šťast­ná, že vět­ši­na zkou­šek pro­běh­la prá­vě tam. Když jsem tam při­le­tě­la popr­vé, pobý­va­la jsem před­tím čty­ři měsí­ce na Menor­ce, a byla jsem z vel­ké­ho šedi­vé­ho měs­ta oprav­du nešťast­ná. Navíc teh­dy byla šíle­ná bouř­ka a ven­ku pada­ly stro­my. Ale pak vidí­te, jak tohle měs­to tvo­ří neu­vě­ři­tel­né věci a jak celé tan­čí a napros­to vás to ohro­mí a pohl­tí. Teď už se tam cítím dob­ře, ráda tam zkou­ším (nejen, že je to inspi­ra­tiv­ní mís­to, kde pořád tepe umě­lec­ký život, ale i nájmy sálů a účast na taneč­ních tré­nin­cích jsou mno­hem lev­něj­ší, než v Pra­ze). Ale žít bych tam nechtě­la. Jsem spíš “vod­ní a slu­neč­ní” živel, pro­to mám radě­ji ty ostrovy… 🙂

Pod­le ano­ta­ce jsou hudeb­ní kom­po­zi­ce dopl­ně­ny zvu­ky vzdá­le­ných míst, jak hud­ba vzni­ka­la?
Hud­bu slo­žil skla­da­tel Jir­ka Lukeš, se kte­rým spo­lu­pra­cu­ji už del­ší dobu. Chtě­li jsme i v hud­bě pod­trh­nout roz­díl­nost obou svě­tů a dosáh­nout co nej­vět­ší pes­t­ros­ti. Kaž­dý si v ní najde svo­je. Je dopl­ně­na o zvu­ky, kte­ré jsem nahrá­va­la na cestách. Někte­ré vás oslo­ví napo­pr­vé, nebo tře­ba až napo­dru­hé, někde si je zařa­dí­te hned a někde jsou vám jen pově­do­mé. Do sklad­by také při­spěl špa­něl­ský kyta­ris­ta José Bola­ños, kte­rý nahrál kra­tič­ký motiv na pra­vé kanár­ské tim­ple (tra­dič­ní pětistrun­ný kanár­ský nástroj). Hud­ba vzni­ka­la sou­čas­ně s cho­re­o­gra­fií, tak­že jsme s Jir­kou pra­co­va­li v úzkém kontaktu.

Co se týká tvůr­čí­ho týmu, udr­žu­ješ si v pod­sta­tě stej­ný již něko­lik let. Nebo­jíš se, že upad­ne­te do ste­re­o­ty­pu?
Nao­pak! Tím, že už toho máme spo­leč­ně tolik za sebou, může­me tvor­bu ješ­tě posu­nout dál. Dob­ře na sebe sly­ší­me, navzá­jem se obo­ha­cu­je­me a nemá­me vůči sobě zábra­ny, což je při tvor­bě moc důležité.

Ve své tvor­bě hod­ně vychá­zíš z pro­sto­ru a pra­cu­ješ s mate­riálem, je tomu tak i u La Mar?
Vybra­la jsem si pro pre­mi­é­ru Sale­si­án­ské diva­dlo, kte­ré má typic­ké kukát­ko­vé uspo­řá­dá­ní. Diva­dlo je málo zná­mé, tak­že věřím, že i pro­to bude pro divá­ky zají­ma­vé. Diva­dlo jsem svlék­la ze šál, odha­li­la celý pro­stor a ješ­tě před­sta­ve­ní dopl­ni­la o scé­nu, kte­rá se děje i mimo jeviš­tě. Prá­ce s pro­sto­rem je v mé tvor­bě vždy nějak pří­tom­ná. Také  k tomu výraz­ně při­spěl light desig­nér a scé­no­graf Michal Hōr Horá­ček, kte­rý vytvo­řil na scé­ně něko­lik objek­tů, do jed­no­ho z nich nalil vodu, a ote­vřel tak  spous­tu mož­nos­tí při prá­ci se svět­lem. Autor­kou kos­tý­mů je pak Ngu­en Špetlíková.

Kdy se může­me těšit na dal­ší uve­de­ní La Mar?
V sou­čas­nos­ti při­pra­vu­je­me mož­nost reprí­zo­vá­ní v Pra­ze a v Ber­lí­ně. Dou­fám, že v roce 2018 se bude La Mar hrát i v něja­kém dal­ším praž­ském diva­dle. Také moc děku­ji za rezi­den­ci Diva­dlu na půdě hole­šo­vic­ké­ho Cross Clu­bu, kde se ode­hra­je už 30. lis­to­pa­du komor­ní před­pre­mi­é­ra a tam mož­ná také pro­běh­nou budou­cí reprí­zy, až bude zase vět­ší tep­lo. La Mar je při­způ­so­bi­vá a může se ode­hrát kde­ko­li. Teď plá­nu­je­me s Enri­cem workshop na Kanár­ských ost­ro­vech, tak ji tře­ba bude­me hrát i na plá­ži. Sna­žím se jít vždy svou ces­tou a už od dob spo­lu­prá­ce s Tea­t­rem Novo­go Fron­ta vždy mys­lím na to, že správ­ný člo­věk, správ­né mís­to, při­jde. Tak jsem zvě­da­vá, kde bude­me hrát příště.

Jaký je váš cho­re­o­gra­fic­ký sen, pohy­bu­ješ se na pome­zí Čes­ka a Špa­něl­ska, plá­nu­ješ někde „zakot­vit”?
Hroz­ně ráda bych vytvo­ři­la kre­a­tiv­ní plat­for­mu, ško­lu, kde bych moh­la tvo­řit a věno­vat se tan­ci i peda­go­gic­ké čin­nos­ti. Pro­stor, kde by vzni­ka­ly dal­ší pro­jek­ty a kde bych moh­la učit děti i dospě­lé, kam bych moh­la zvát své kole­gy ze všech kou­tů svě­ta, aby tu ved­li worksho­py. Kaž­do­pád­ně v Čechách vždy tvo­řím ráda, líbí se mi pozo­ro­vat, jak se čes­ké pub­li­kum vyví­jí. Přá­la bych si, aby praž­ská taneč­ní diva­dla ote­vře­la dve­ře více sou­bo­rům, aby před­sta­ve­ní dosta­la vět­ší mož­nost reprí­zo­vá­ní a aby i La Mar moh­lo vidět více divá­ků nejen z Pra­hy, ale i z dal­ších čes­kých měst.

A ten cho­re­o­gra­fic­ký sen?
Víte, já nemám pře­hna­né ambi­ce, jsem vděč­ná a šťast­ná za kaž­dý pro­jekt, na kte­rém se mohu podí­let, ať už je to pohy­bo­vý kon­cept pro Národ­ní diva­dlo, kte­rý jsem děla­la v roce 2016, nebo moje autor­ské věci v men­ších diva­dlech, jako je tře­ba prá­vě La Mar. Mám ráda sci-fi a fan­ta­sy a moc by mě bavi­lo tvo­řit cho­re­o­gra­fii tře­ba k něja­ké­mu sci-fi fil­mu nebo pro stu­dio typu Wal­ta Disney­ho. To jsou ale všech­no spíš surre­a­lis­tic­ké před­sta­vy. Vím, že mi nej­víc sedí komor­něj­ší věci, tak­že zůsta­nu při zemi a budu si dál hrát, vymýš­let a tvo­řit ve své „díl­nič­ce kreativity“. 🙂

La Mar

„Taneč­ní duet pro dva cizin­ce o věč­ném hle­dá­ní lás­ky na moti­vy H. CH. Andersena.“

Kon­cept, režie, cho­re­o­gra­fie: Dana Pala
Účin­ku­jí: Dana Pala (CZ) , Enri­co Pag­li­a­lun­ga (IT)
Light design: Michal Hór Horá­ček (CZ)
Kos­týmy: Ngu­yen Špet­lí­ko­vá (VN)
Hud­ba: Jiří Lukeš (CZ)
Hudeb­ní moti­vy: José Bola­ňos (ES)
Pro­duk­ce: Vác­lav Hodo­nic­ký
Foto cre­dit: Michal Hōr Horáček

Dal­ší infor­ma­ce o před­sta­ve­ní a vstu­pen­ky k dis­po­zi­ci na tom­to odka­zu.

Dana Pala *1987

Vystu­do­va­la Taneční kon­zer­va­toř hlav­ní­ho města Pra­hy a cho­re­o­gra­fii na praž­ské HAMU v magis­ter­ském pro­gra­mu. Během stu­dií absol­vo­va­la roč­ní stáž v Insti­tu­tu del Tea­t­re Bar­ce­lo­na. Cho­re­o­gra­fic­kou pra­xi zís­ka­la v Tea­t­re SANS v Pal­mě na Mallor­ce, kde pra­co­va­la na pohy­bo­vých scé­nách, kte­ré byly sou­čás­tí kata­lán­ských her. V autor­ské tvor­bě čas­to pra­cu­je v netradičních pro­sto­rách, ve kte­rých hle­dá mož­nos­ti pro­vá­zá­ní cho­re­o­gra­fie s archi­tek­tu­rou v České repub­li­ce a ve Španělsku. V Pra­ze vytvořila například představení „Mate­ria” pro věž a kryp­tu Pleč­ni­ko­va kos­te­la Nejsvětějšího Srd­ce Páně na Vino­hra­dech. V roce 2013 zalo­ži­la sou­bor nezá­vis­lých uměl­ců dana pala cre­a­ti­vi­ty a v roce 2014 zís­ka­la ocenění ACDIB za nej­lep­ší cho­re­o­gra­fic­ký taneční pro­jekt roku, kte­rý pro­po­jo­val tanec a archi­tek­tu­ru v Pal­ma de Mallor­ca . Taneční film „Mate­ria — touch” pre­zen­to­va­la na Video­dan­za 2015 ve Španělsku a na Bronx World Film v New Yor­ku. V roce 2015 vytvo­ři­la cho­re­o­gra­fii „PULS” v praž­ské La Fab­ri­ce pro hrá­če na bicí nástro­je a taneč­ní­ky. V sezo­ně 2015/2016 byla autor­kou cho­re­o­gra­fie k opeře “Slavík/ Jolan­ta” v Národ­ním diva­dle v Pra­ze. Minu­lý rok zís­ka­la rezi­den­ci v praž­ské gale­rii Ex Post, kde vytvo­ři­la taneč­ně vizu­ál­ní  insta­la­ci “Elementhis_Metamorphosis”. Insce­na­ce La Mar “Mořa” je jejím dva­nác­tým dílem, je zalo­že­na na pohád­ko­vém pří­bě­hu H.CH. Ander­se­na, autor­sky zpra­co­vá­na a dopl­ně­na inspi­ra­cí z puto­vá­ní po špa­něl­ských ostrovech.