Do nitra tanečního gamingu

Z natáčení NINCS (foto: soukromý archiv Dana Pala Creativity)

NINCS je taneč­ní film, či přes­ně­ji taneč­ní fil­mo­vá video­hra, kte­rá vychá­zí ze stej­no­jmen­né insce­na­ce a adap­tu­je her­ní prin­ci­py na scé­ně. Na otáz­ky odpo­ví­dá Dana Pala, autor­ka celé­ho kon­cep­tu, cho­re­o­gra­f­ka i performerka.

Sou­tě­že­ní, sou­tě­ži­vost, sna­ha dosáh­nout vrcho­lu — mož­ná za kaž­dou cenou — jsou mi při­jde důle­ži­tá téma­ta vaší insce­na­ce. Co vás ved­lo zrov­na k nim?
Inspi­ra­ci jsem čer­pa­la z dění kolem sebe. Insce­na­ci jsem zača­la tvo­řit ješ­tě před epi­de­mií Covi­du a to byl svět tak zrych­le­ný, že jsem se občas sama ocit­la v „zápřa­hu” něja­ké pseu­do sou­tě­že o dosa­že­ní nej­vět­ší­ho počtu bodů. Se zasta­ve­ním, kte­ré epi­de­mie Covi­du při­nes­la, se lid­ské sou­tě­že­ní na čas uklid­ni­lo, ale teď už zase vní­mám, jak jsou všich­ni při­pra­ve­ni na star­tov­ní čáře.

Inspi­ro­va­la jste se něja­kou kon­krét­ní hrou?
Inspi­ro­va­la jsem se mno­ha hra­mi a her­ní­mi prin­ci­py. Z kaž­dé­ho her­ní­ho nápa­du, kte­rý mne zau­jal jsem si půj­či­la něco a vymys­le­la jsem tak úpl­ně novou hru spo­lu s výtvar­ní­kem Hon­zou Kopři­vou, kte­rý mi při­ne­sl spous­tu návrhů výtvar­ných plán­ků. Z těch­to plán­ků napří­klad vzni­kl 3D her­ní pro­stor z papí­ro­vých tubu­sů nebo kost­ka, se kte­rou v insce­na­ci hra­je­me. Vel­mi mne také inspi­ro­val Mar­tin Vít a jeho hud­ba a hry, ke kte­rým sklá­dal, napří­klad Min­gle Games.

NINCS je inspi­ro­vá­no her­ní este­ti­kou. Jaké úko­ly jste coby cho­re­o­gra­f­ka nachys­ta­la per­for­me­rům (a tím pádem i sobě, pro­to­že v insce­na­ci sama vystupujete)?
Pro­ces tvor­by NINCS byl zábav­ný prá­vě v tom, že jsme vychá­ze­li z růz­ných her­ních úko­lů při impro­vi­za­cích a samot­né tvor­bě pohy­bo­vé­ho mate­ri­á­lu. Z úko­lů můžu vyjme­no­vat napří­klad pří­tom­nost náho­dy bez kte­ré by neby­la žád­ná hra, tedy sym­bo­li­ku růz­ných tva­rů na obří kost­ce, se kte­rou jsme vždy zato­či­li a kaž­dá stra­na zna­me­na­la jinou pohy­bo­vou sek­ven­ci. Ani na pre­mi­é­ře jsme nevě­dě­li, co nám bude vlast­ně padat, tak­že to byl tako­vý malý adre­na­lin, jakou cho­re­o­gra­fii bude­me vlast­ně tan­čit a koli­krát. Hod­ně jsem se inspi­ro­va­la pohy­bo­vou kva­li­tou růz­ných her­ních postav, zdo­lá­vá­ním pře­ká­žek, tedy hrou s naším 3D her­ním plá­nem (papí­ro­vý­mi tubu­sy.) Dal­ší důle­ži­tý prvek pro mne hrá­ly kos­týmy Tere­zy Havrán­ko­vé, ty při­šly k insce­na­ci až nako­nec a úpl­ně ji dotvo­ři­ly svým jed­no­du­chým uchy­ce­ním našich tří „živo­tů” na suchý zip. V impro­vi­za­cích, v leve­lu „Tasks” jsme zase pohy­bo­vě plni­li úko­ly, kte­ré vymys­le­ly děti při odpo­vě­di na otáz­ku: Kdy­bys měl vytvo­řit her­ní plá­nek polí­ček s úko­ly, co by na nich bylo: Nazuj si ská­ka­cí boty, buď v baži­ně, buď lanýž, buď oční bul­va, spad­ni ze židle, buď v Minecraf­tu, buď You­tu­ber, nakres­li svou oblí­be­nou bar­vu nebo zvět­šu­je se ti hlava… Smile

Zau­ja­lo mne, že hud­bu sklá­dal her­ní kom­po­nis­ta Mar­tin Vít. Jak spo­lu­prá­ce vypa­da­la, vne­sl něja­ké impul­zy „z branže”?
S Mar­ti­nem spo­lu­pra­cu­ji už něko­lik let. Setka­li jsme se už za dob mých stu­dií na HAMU. On vytvá­řel hud­bu k našim hodi­nám taneč­ní impro­vi­za­ce a já ji vždy hlta­la. Postu­pem času jsem zjis­ti­la, že se živí i jako hudeb­ní skla­da­tel počí­ta­čo­vých her. Ani mne nena­padlo, že něco tako­vé­ho exis­tu­je a jeho hud­ba, z těch­to her mne fas­ci­no­va­la. Byla úpl­ně jiná než jsem kdy sly­še­la. Mini­ma­lis­mus, atmo­sfé­ra bylo přes­ně to, co jsem hle­da­la do NINCS. Mar­tin mi vnu­kl hod­ně hudeb­ních nápa­dů a také jsme dlou­hé hodi­ny kon­zul­to­va­li neko­neč­né her­ní mož­nos­ti. On, jakož­to zku­še­ný hráč mě vel­mi zasvě­til do hry Smile

Jak se onli­ne for­ma otisk­ne v samot­né inscenaci?
Mys­lím si, že nápad s taneč­ní fil­mo­vou video­hrou, za kte­rý vlast­ně může dočas­né uza­vře­ní diva­del, je vel­mi zají­ma­vé téma a této insce­na­ci může slu­šet. Sna­ži­la jsem se, aby onli­ne poje­tí vychá­ze­lo z her­ní­ho téma­tu, aby se odli­ši­lo od vir­tu­ál­ních insce­na­cí, kte­ré za „covi­do­vou dobu” zahl­ti­ly inter­net. Aby se divák cítil vta­že­ný do děje a mohl si sle­do­vá­ní taneč­ní­ho fil­mu užít tro­chu jinak. Pokud si bude chtít s námi zahrát, může si tip­nout na vítě­ze a vsa­dit si na své­ho hrá­če nebo na celý tým. Když jeho tip bude správ­ný, obdr­ží fil­mo­vý bonus v podo­bě mate­ri­á­lu z pro­ce­su natá­če­ní filmu.

Vy osob­ně — hra­je­te hry ráda? Dává­te před­nost spí­še des­ko­vým nebo počí­ta­čo­vým hrám?
Ráda hra­ju spí­še des­kov­ky, ale hod­ně počí­ta­čo­vých her mi uká­zal napří­klad můj pat­nác­ti­le­tý bra­tr, kte­ré­mu jsem ten­to celý pro­jekt věno­va­la. Musím tedy říct, že jsem už asi hod­ně poza­du a nad kaž­dou hrou mi spad­ne bra­da. Je neu­vě­ři­tel­né, jaké jsou nyní nové mož­nos­ti, pří­běhy a poje­tí. Moc se mi to líbí. Ale sama počí­ta­čo­vé hry nehra­ju, když už najdu něja­ký vol­ný čas, věnu­ji ho své rodi­ně, jdu do pří­ro­dy nebo pra­cu­ji na nových scénářích.

Jak pro­stor diva­dla Venu­še ve Šveh­lov­ce, kde jste fil­mo­vou video­hru NINCS natá­če­li, ovliv­nil tvůr­čí proces?
Pro­stor v mých insce­na­cích vždy hra­je důle­ži­tou roli. Prá­vě pro­to jsem vybra­la Venu­ši ve Šveh­lov­ce, kte­rá tomu­to pro­jek­tu skvě­le sed­la. Byla to troš­ku náho­da. Dlou­ho jsem nemoh­la najít diva­dlo, kte­ré by spl­ňo­va­lo vše potřeb­né pro Nin­cs. Venu­še byla zpo­čát­ku kom­pro­mis. Pak jsem ji ale více začle­ni­la do scé­ná­ře, je tam geni­ál­ní pro­stře­dí, kte­ré jsem se sna­ži­la zapo­jit do hry. Vyu­ži­la jsem napří­klad pohled z hor­ní­ho bal­ko­nu ane­bo slav­né tro­je dve­ře, kte­ré tam pro tři NINCS hrá­če doslo­va čeka­ly. Navíc tým lidí, kte­ří ve Venu­ši pra­cu­jí v poměr­ně tech­nic­ky ome­ze­ných pod­mín­kách je tým neu­vě­ři­tel­ných kre­a­tiv­ců. Může­te se těšit na oprav­du zají­ma­vé pro­sto­ry toho­to diva­dla, kte­ré Vám film NINCS postup­ně odkryje.

Více o pre­mi­é­ře na www.danapalacreativity.com
link na fb udá­lost: https://fb.me/e/RQ7bYJvZ
link na web: http://danapalacreativity.com/project/pripravujeme/

Publikováno
V rubrikách Rozhovory

Od Martin Macháček

Bývalý editor internetové verze časopisu Taneční zóna. Absolvent Katedry divadelních studií FF MU v Brně, dávný spolupracovník studentské platformy divadelní kritiky RozRazil online, exredaktor Českého rozhlasu Wave, občasný přispěvatel do Divadelních novin, časopisu A2 a nedávno i festivalových zpravodajů (např. Divadelní Flora Olomouc) či jejich příležitostný vedoucí (např. OST-RA-VAR, Setkání/Encounter Brno). Tři sezóny působil jako člen dramaturgické rady České taneční platformy. V současnosti zasedá v dramaturgické radě festivalu Regiony v Hradci Králové a je členem činoherní komise Cen Thálie. Jeho hru Storáče uvedla Stará Aréna Ostrava. Zakladatel několika divadelních skupin (PuMoWo a MeNe KeKeL), která se řídí heslem: "Divadlo, které nic nedělá, nic nepokazí."