Portfolio Divadla X10 se dynamicky rozrůstá. Pořádá Divadelní festival Kutná Hora nebo festival experimentální elektronické hudby i řadu dalších akcí. Zatím posledním počinem je experimentální platforma Y, která má propojovat výtvarníky, divadelníky, tanečníky, teoretiky, zkrátka všechny otevřené duše. O jeho možné budoucnosti jsem si povídal s jeho kurátory Annou Chrtkovou a Petrem Dlouhým.
Během letošní sezony na sebe upozornil dvěma projekty zasazenými do netradičního prostoru, taneční poutí krajinou a Chrámovým tancem, provedeným během bohoslužby v malostranském kostele sv. Mikuláše. Zajímalo mě, co Michala Záhoru inspirovalo k tomu, aby opustil běžný blackbox, nakonec se náš hovor stočil k 90. letům, jeho působení na Duncan Centre a ne příliš optimistické vizi tance do budoucna.
Za jejími slovy se skrývá velké odhodlání, přitom se v jednom kuse směje. Důvodů k radosti má Marie Kinsky hned několik. Dvacet let od svého založení letos slaví Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, desáté narozeniny má festival KoresponDance, jež před několika lety přesídlil do Žďáru nad Sázavou.
Na jeho první počiny, jak sám říká, vycházely šílené recenze. Vytýkaly mu dramaturgickou neschopnost i divné pohyby. V loňském roce zazářil na České taneční platformě, za pohybově vizuální instalaci SOMA si odnesl hlavní cenu. Od té doby názorově polarizuje sympatizanty současného česko-slovenského tance. Nedávno se navíc představil po vzoru Václava Nižinského v roli Fauna. Nebyl důvod náš rozhovor nikterak odkládat.
