Během letošní sezony na sebe upozornil dvěma projekty zasazenými do netradičního prostoru, taneční poutí krajinou a Chrámovým tancem, provedeným během bohoslužby v malostranském kostele sv. Mikuláše. Zajímalo mě, co Michala Záhoru inspirovalo k tomu, aby opustil běžný blackbox, nakonec se náš hovor stočil k 90. letům, jeho působení na Duncan Centre a ne příliš optimistické vizi tance do budoucna.
Za jejími slovy se skrývá velké odhodlání, přitom se v jednom kuse směje. Důvodů k radosti má Marie Kinsky hned několik. Dvacet let od svého založení letos slaví Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, desáté narozeniny má festival KoresponDance, jež před několika lety přesídlil do Žďáru nad Sázavou.
Na jeho první počiny, jak sám říká, vycházely šílené recenze. Vytýkaly mu dramaturgickou neschopnost i divné pohyby. V loňském roce zazářil na České taneční platformě, za pohybově vizuální instalaci SOMA si odnesl hlavní cenu. Od té doby názorově polarizuje sympatizanty současného česko-slovenského tance. Nedávno se navíc představil po vzoru Václava Nižinského v roli Fauna. Nebyl důvod náš rozhovor nikterak odkládat.
Tanečnice a choreografka Dora Sulženko Hoštová zaujala před pěti lety dílem Proces, které bavilo nejen milovníky tance. Spolu s Janem Čtvrtníkem se jí podařilo přijít s humornou taneční inscenací, která si brala na paškál právě tvůrčí proces tanečních kusů. Nyní je tady Proces 2. Dora obohatila tvůrčí tým o dva muže a rozjela Progres reflektující s lehkostí stav současného tance. S Dorou jsme se sešly v kavárně Čekárna pod Vyšehradem a povídaly si nejen o nové premiéře, ale také o právě o tom, jak na tom tanec dneska je.
