Tanec s drony

Vztah vědy a umě­ní je pro mno­hé vág­ní spo­je­ní s těž­ko před­sta­vi­tel­ným prak­tic­kým vyu­ži­tím. Cho­re­o­gra­f­ka Nina Kov už ale něja­kou dobu zkou­má ambi­va­lent­ní vztah člo­vě­ka k tech­no­lo­giím, kte­rý je na jed­né stra­ně plný nadě­je a na stra­ně dru­hé plný stra­chu. Do své­ho výzku­mu zahr­nu­je i otáz­ky těles­né komu­ni­ka­ce, vyu­ži­tí cho­re­o­gra­fic­ké­ho myš­le­ní v kaž­do­den­ním živo­tě, jakož i v rám­ci svě­ta tech­no­lo­gií. Její prv­ní duet se usku­teč­nil v part­ner­ství s mini-heli­kop­té­rou. Tím se zařa­di­la mezi prů­kop­ní­ky inter­ak­ce mezi člo­vě­kem a strojem. 

Ve spo­lu­prá­ci s tech­no­lo­gic­kou jed­not­kou Coll­mot před­sta­vi­la pro­jekt tan­čí­cích dro­nů. Dráhu letu neu­r­ču­je počí­ta­čo­vý pro­gram, ale napo­je­ní na taneč­ní­ka, kte­rý zase musí sle­do­vat jejich leto­vé možnosti.

Nepo­chy­buj­me o tom, že tato magic­ká cho­re­o­gra­fie má kro­mě este­tic­ké hod­no­ty i vel­ký, prak­tic­ky vyu­ži­tel­ný, potenciál.

Více na:

http://dancingwithdrones.com/about/

Od Jana Návratová

Taneční publicistka. Absolvovala Katedru divadelní a filmové vědy FFUK. Od 1989 pracuje v Divadelním ústavu (dnes Institutu umění – Divadelním ústavu), kde v roce 2006 založila Taneční sekci, která se věnuje komplexní odborné podpoře tanečního umění.  V letech 1993 – 2005 vyučovala dějiny tance na Konzervatoři Duncan centre. Je editorkou a spoluautorkou odborné monografie Tanec v České republice (2010) a řady studií publikovaných v českých i zahraničních sbornících. V letech 2005 - 2013 byla šéfredaktorkou odborné revue Taneční zóna a pravidelně publikuje v českých médiích. Založila Festival tanečních filmů. Je lektorkou power jógy.