Existuje nespočet teorií o tom, co všechno musí být v rovnováze. Od festivalových zpravodajů počínaje, přes jejich šéfredaktory a víru v dobře odvedenou práci konče. V jeden moment visíte na hrazdě a říkáte si, jak je to super pocit, pak stačí malý střih a zjistíte, že vás ukřižovali u potoka. Voda zurčí, ptáčci zpívají a vy se pomalu škvaříte na letním sluníčku a čekáte, jestli rychleji vykrvácíte nebo dostanete sněť z rezavých hřebů. Z hrozné noční můry se probudíte v šoku na nástupišti, kudy možná pojede metro, které vás zaveze do místa, kde jste měli už půl hodiny být a seriózně jednat. Seděli jste doma a skládali origami, což je - vrátím li se v čase, taky trochu úděl tohoto dvojčísla, které zaspalo a je složené z různých stran.

Neunikne vám:

SUPEREXLUZIVNÍ ROZHOVOR MARCELY MAGDOVÉ S JIŘÍM KYLIÁNEM (klikněte na obrázek)

VERONIKA HRABALOVÁ PÍŠE O ORIGAMI (klikněte na obrázek)

VERONIKA HRABALOVÁ PÍŠE O SAME SAME (klikněte na obrázek)