Radostné, či spíše tancující, babičky z inscenace Dancing Gradmothers korejské choreografky Eun-Me Ahn propůjčily vizuálu letošního ročníku svou podobu. Diváky pozvaly na divotvornou techno párty končící lehce zmatečnou kocovinou.
Každé jubileum je jako vyšplhat na tenkou stěnu. Jakmile dosáhnete vrcholu, přepadnete na druhé straně do ještě větší jámy. Nebo ne?
Každé jubileum je jako vyšplhat na tenkou stěnu. Jakmile dosáhnete vrcholu, přepadnete na druhé straně do ještě větší jámy. Nebo ne?
Dvě ženy na téměř prázdném jevišti a velká snaha o něco, ale o co? Možná o nic. Režisérka a choreografka Karine Ponties spojuje schopnosti, tělesné předpoklady i přirozenou komiku Petry Tejnorové a Terezy Ondrové v projektu s názvem Same same, inspirovaném částečně osobností a herectvím amerického filmového komika Bustera Keatona.
Průmyslové zóny charakterem své existence, svým účelem, materiálem, barvou i mírou nebezpečí, které v nich představuje pohyb, nepůsobí zrovna jako důvěryhodné, nebo snad komfortní místo k pobytu. Vnímáme-li je však z jiného úhlu pohledu, mohou v sobě skrývat tajemství, dobrodružství, vzrušení a třeba i dětskou touhu po objevování, kterou jsme jako děti zažívaly na vrakovištích nebo zříceninách zahradních chatek.
Po třicítce se prý i balancuje.
