Výlet do historie na Tanci Praha

foto: archiv Tanec Praha

foto: archiv Tanec Praha

Mary Wig­man, Kurt Jooss, Dore Hoyer, Pina Bausch, Wil­li­am For­sy­the — to jsou jmé­na, kte­rá prav­dě­po­dob­ně už někdy sly­šel kaž­dý taneč­ní nad­še­nec a roz­hod­ně všich­ni pro­fe­si­o­ná­lo­vé. Jejich tvor­ba se nás stá­le dotý­ká a ovliv­ňu­je řadu sou­čas­ných cho­re­o­gra­fů, peda­go­gů i inter­pre­tů, ať už na vědo­mé nebo nevě­do­mé úrov­ni. Ač už o všech těch­to osob­nos­tech bylo napsá­no mno­ho, němec­ké taneč­ni­ce Chris­ti­na Ciup­ke a Anna Till se jim roz­hod­ly zno­vu věno­vat a pod­nik­ly kre­a­tiv­ní výzkum, jehož výsle­dek jsme moh­li vidět v diva­dle Ponec 6. a 7. červ­na v rám­ci fes­ti­va­lu Tanec Pra­ha. Nazva­ly ho undo, redo and repeat.

Od začát­ku je jas­né, že se nebu­de jed­nat o kla­sic­ké před­sta­ve­ní: hle­diš­tě je nepří­stup­né, divá­ci jsou roz­mís­tě­ni po jeviš­ti a svý­mi říze­ný­mi pře­su­ny pro­mě­ňu­jí pro­stor a urču­jí čelo taneč­ní­ho sálu. Do ruky jsme dosta­li obsáh­lé lib­re­to, ve kte­rém Chris­ti­na a Anna popi­su­jí způ­sob své prá­ce: ke kaž­dé ze zmí­ně­ných osob­nos­tí požá­da­ly vždy jed­no­ho pamět­ní­ka (v pří­pa­dě Piny Bausch jich bylo více), aby s nimi sdí­le­li kon­krét­ní fyzic­ké vzpo­mín­ky, čás­ti cho­re­o­gra­fií, taneč­ní­ho prin­ci­pu… a v ide­ál­ním pří­pa­dě při­po­ji­li zadá­ní, jak mají Anna s Chris­ti­nou s mate­ri­á­lem dál pra­co­vat. Nejed­ná se tedy o žád­ný vzpo­mín­ko­vý večer, kte­rý by repro­du­ko­val to, co už bylo vytvo­ře­no. Autor­ky insce­na­ce inter­pre­tu­jí vzpo­mín­ky svěd­ků, kte­ré samy o sobě časem pod­lé­ha­jí zkres­le­ní, a to nejen pro­střed­nic­tvím tan­ce, ale i videa a zvu­ko­vých záznamů.

Prv­ní vzpo­mí­na­nou osob­nos­tí je Mary Wig­man, o kte­ré hovo­ří Ire­ne Sie­ben, taneč­ni­ce a novi­nář­ka, kte­rá u Wig­man stu­do­va­la taneč­ní peda­go­gi­ku. Základ­ním prv­kem je pohyb v kru­hu, na zákla­dě zadá­ní se mají taneč­ni­ce pohy­bo­vat zce­la syn­chro­ni­zo­va­ně, což se někdy daří lépe, někdy hůře. Sie­ben autor­kám popsa­la prin­ci­py taneč­ních hodin u Mary Wig­man, jejich kon­krét­ní zpra­co­vá­ní už bylo na nich. Dá se ale před­po­klá­dat, že se jed­ná o vcel­ku věr­nou repro­duk­ci, pro­to­že popis je poměr­ně detail­ní. Jde prak­tic­ky o stu­dii kru­ho­vé­ho pohy­bu s vychý­le­ním tru­pu ve všech mož­ných variantách.

V kru­ho­vém obraz­ci zůstá­vá­me i v pří­pa­dě dru­hé ukáz­ky. Na Kur­ta Joos­se vzpo­mí­na­la Reinhild Hof­f­mann, kte­rá u něj vystu­do­va­la tanec na Fol­kwang-Hochschu­le. Pro Annu a Chris­ti­nu upra­vi­la část své­ho sóla Vor Ort z roku 1997; pod­le ní se v jejím díle odrá­ží pře­de­vším Joos­sův cit pro kva­li­tu pohy­bu. Z cho­re­o­gra­fie ale čiší pře­de­vším mini­ma­lis­mus. Taneč­ni­ce na pod­la­hu kří­dou nakres­lí vel­ký kruh, na jeho obvod umís­tí sta­rou koloběž­ku a medi­cinbal a jed­no­du­chý­mi pohy­by se pře­sou­va­jí po kru­hu s občas­ný­mi zasta­ve­ní­mi a drob­nou mani­pu­la­cí s před­mě­ty. Za nimi na vel­kém plát­ně je stej­ně úspor­ná pro­jek­ce, kte­rá do jis­té míry kopí­ru­je počí­ná­ní taneč­nic na scé­ně. Pro Hof­f­mann ale bylo zásad­ní pře­de­vším to, že s nimi pra­co­va­la naži­vo na sále, mís­to aby pro ně sepsa­la instruk­ce. Pod­le ní lze totiž skr­ze tělo číst infor­ma­ce, kte­ré čas­to nelze verbalizovat.

Výzkum taneč­ní­ka Mar­ti­na Nachba­ra vyu­ži­ly Chris­ti­na a Anna pro inter­pre­ta­ci tvor­by Dore Hoyer. Nachbar se už od roku 2000 zabý­vá jejím kul­tov­ním cyk­lem cho­re­o­gra­fií Affec­tos Huma­nos z roku 1962, kte­rý se sna­ží rekon­stru­o­vat. Taneč­ni­cím dal za úkol při­pra­vit závě­reč­ný výjev z cho­re­o­gra­fie Angst — poma­lé posta­ve­ní z lehu, třas celé­ho těla a nako­nec vztáh­nout obě paže vzhů­ru. Nachba­ro­vi šlo ale pře­de­vším o pře­ne­se­ní pro­žit­ku. Nechal tan­čit jen Chris­ti­nu, Anna ji pozo­ru­je a sna­ží se nala­dit na její emo­ci, pro­ži­tek stra­chu a bez­mo­ci. Na závěr může­me ze zázna­mu vidět ten­týž úry­vek v ori­gi­nál­ní ver­zi — je s tou novou prak­tic­ky totožný.

Na tvor­bu Piny Bausch vzpo­mí­ná deva­te­náct lidí, náhod­ně vybra­ných divá­ků, kte­ří popi­su­jí kon­krét­ní vzpo­mín­ky na její před­sta­ve­ní. Tato část je pohy­bo­vě nej­ú­spor­něj­ší, taneč­ni­ce si vyty­čí linii pomo­cí kabe­lu od mik­ro­fo­nu a obu­ty v lodič­kách pak mono­tón­ně opa­ku­jí něko­lik jed­no­du­chých kro­ků po dia­go­ná­le. Pohyb ten­to­krát slou­ží spí­še jako vizu­ál­ní dopro­vod tex­to­vé čás­ti. Pře­kva­pi­vě detail­ní i poe­tic­ké popi­sy Bauschi­ných cho­re­o­gra­fií vidí­me pro­mít­nu­té na plát­ně nebo sly­ší­me ze zázna­mu. Tanec Anny a Chris­ti­ny jako by zná­zor­ňo­val tok času, ste­re­o­typ­ní opa­ko­vá­ní kro­ků nás uvr­hu­je do meditace.

V posled­ní čás­ti, věno­va­né Wil­li­a­mu For­sy­tho­vi, se autor­ky obrá­ti­ly na Tho­ma­se McMa­nuse, kte­rý ve For­sy­tho­vě Balle­tu Frank­furt tan­čil 13 let a půso­bil také jako jeho asi­s­tent. Tato část, přes přes­né zadá­ní, dává Anně a Chris­ti­ně nej­vět­ší svo­bo­du v tvor­bě. Taneč­ni­ce dosta­ly za úkol najít kaž­dá pět obráz­ků, kte­ré jim sil­ně aso­ciu­jí pohyb a poskyt­nou jim rámec pro násled­ný tanec; For­sy­the na tom­též prin­ci­pu pra­co­val s mal­ba­mi Tie­o­po­la. McMa­nu­so­vi šlo o zrepli­ko­vá­ní původ­ní­ho postu­pu, jen s jiným zdro­jo­vým mate­ri­á­lem. Autor­ky na jeho zákla­dě vytvo­ři­ly krát­ký duet, kte­rý před­vá­dí nej­pr­ve s vlast­ní­mi komen­tá­ři — co kte­rý pohyb zna­me­ná, proč ho do vari­a­ce zařa­di­ly, jakým způ­so­bem v něm pra­cu­jí s pro­sto­rem nebo s vlast­ním tělem. Násle­du­je jed­no pro­ve­de­ní bez komen­tá­řů. Je fas­ci­nu­jí­cí sle­do­vat, jak napří­klad vtip­né ztvár­ně­ní „aro­gant­ní­ho koně“ může půso­bit sofis­ti­ko­va­ně, když neví­me, co se za pohy­bem skrývá.

Insce­na­ce undo, redo, repe­at bylo pří­jem­ným zpes­t­ře­ním v pro­gra­mu Tan­ce Pra­ha. Jeden z veče­rů byl fes­ti­va­lem nabí­zen jako před­sta­ve­ní pro stu­den­ty taneč­ních obo­rů, roz­hod­ně se ale nejed­ná o edu­ka­tiv­ní pro­gram. Jak stu­den­tům, tak veřej­nos­ti autor­ky před­klá­da­jí nový pohled na tvor­bu zná­mých uměl­ců, zdů­raz­ňu­jí jejich pře­sah do sou­čas­nos­ti a nabí­ze­jí mož­nos­ti, jak jejich odkaz posu­nout dál.

undo, redo and repe­at
Umě­lec­ká kon­cep­ce / účin­ku­jí: Chris­ti­na Ciup­ke, Anna Till
Dra­ma­tur­gic­ký porad­ce: Igor Dob­ri­čić
Light design: Meh­di Tou­ta­in-Lopez
Video moni­to­ring: Andrea Keiz

Od Eva Orcígrová

Vystudovala divadelní vědu na FF UK, absolvovala několik seminářů taneční kritiky v Praze i v zahraničí. Věnuje se public relations a copywritingu, pracuje pro CIRQUEON a festival francouzského divadla Sněz tu žábu, spolupracuje se vzdělávací platformou culturematters. Deset let se věnovala současnému tanci na ZUŠ, je instruktorkou zumby a lektorkou pohybových kurzů pro děti v organizaci Pohyb dětem.